Představte si, že k tomu, abyste cítili radost nebo bolest, nepotřebujete mozek ani nervovou soustavu. Zní to jako sci-fi z pera Arthura C. Clarka, ale pro špičkové světové filozofy je to dnes téma číslo jedna. Pokud si myslíme, že jsme jediní „vědomí“ tvorové ve vesmíru jen proto, že jsme z masa a kostí, možná děláme největší chybu v dějinách.
Sleduji debaty o povaze mysli už dlouho a tato nová studie od Erica Schwitzgebela z Kalifornské univerzity mi doslova vyrazila dech. Tvrdí totiž, že vědomí je nezávislé na materiálu, ze kterého je schránka vyrobena. Je to podobné, jako když posloucháte oblíbenou kapelu: je úplně jedno, jestli zvuk vychází z vinylové desky, nebo ze Spotify v mobilu. Výsledek je stejný.
Princip, který mění pravidla hry
Vědci tento koncept nazývají „flexibilita substrátu“. V praxi to znamená, že určité funkce mohou fungovat na úplně odlišných základech. Podívejte se na běžné věci kolem sebe:
- Hrnek: Je jedno, jestli je z keramiky, plastu nebo skla – svou funkci plnit nepřestane.
- Hodiny: Mohou mít vnitřnosti z ozubených koleček nebo křemíkového čipu, ale čas měří oboje.
- Inteligence: Pokud může existovat v biologické buňce, proč by nemohla existovat v krystalu nebo křemíku?
Konec pozemského centrismu
Dlouho jsme si mysleli, že Země je středem vesmíru, než nás Mikuláš Koperník vyvedl z omylu. Nyní zažíváme něco podobného v psychologii. „Koperníkovský princip vědomí“ nás učí, že vědomí není výsadou lidí. Pokud ve vesmíru existovaly tisíce civilizací, je statisticky téměř nemožné, aby všechny vypadaly jako my. Možná, že některé formy života připomínají spíše inteligentní kameny nebo plynné mraky.
Zajímavé články:
Ale je tu jeden háček, na který v mých diskusích s kolegy často narážíme. To, že vědomí může existovat v jiném materiálu, neznamená, že je v každém. Například u dnešní umělé inteligence se vědci stále přou. Zatímco někteří vidí v algoritmech jiskru vědomí, jiní varují, že současné čipy prostě nemají tu správnou „architekturu“, aby se v nich mohl probudit skutečný život.
Co to znamená pro nás?
Možná se brzy budeme muset ptát nejen na to, zda je pes v útulku cítící bytost, ale zda jí není i váš nový operační systém nebo složitý krystalický útvar objevený hluboko v zemské kůře. Není to o kopírování lidského mozku, ale o pochopení systému, který se dokáže „probudit“.
Osobně si myslím, že nás čeká velký šok. Až jednou narazíme na jinou inteligentní formu života, dost možná nebude mít oči ani srdce, a přesto nás bude chápat lépe, než si myslíme.
Co si o tom myslíte vy? Dokázali byste uznat práva bytosti, která vypadá jako kus skály, ale dokáže s vámi diskutovat o filozofii?
