Představte si, že čas neexistuje jako tikající hodinky na stěně, ale jen jako následek chaosu. Většina z nás bere vteřiny jako neměnnou konstantu, jenže vědci z University of Birmingham právě dokázali pravý opak. Vytvořili vlastní mikroskopický vesmír, aby zjistili, zda je čas jen iluzí naší mysli.
V běžném životě vnímáme čas jako řeku, která teče jedním směrem. Ale v nejhlubších rovnicích fyziky, které popisují fungování atomů a galaxií, se čas často prostě vypaří. Fyzik Giovanni Barontini se proto rozhodl postavit stroj na čas, který nefunguje podle ciferníku, ale podle zákonů entropie.
Jak se vaří vesmír v laboratorních podmínkách
K vytvoření tohoto experimentu nepotřebovali vědci obří výbuchy, ale extrémní chlad. Použili přibližně 24 000 atomů rubidia, které zchladili na teplotu těsně nad absolutní nula. Tím vznikl takzvaný Boseho-Einsteinův kondenzát.
V tomto stavu se hmota chová naprosto bizarně:
- Jednotlivé atomy ztrácejí svou identitu.
- Celý mrak se chová jako jedna jediná „super-částice“.
- Pravidla klasického světa, jak ho známe z Prahy nebo Brna, zde přestávají platit.
Když se „nic“ promění v „teď“
Barontini tento kondenzát rozdělil laserovými paprsky na sekce, které přirovnal k temné hmotě a viditelnému vesmíru. Sledoval, jak se částice přelévají z jedné strany na druhou. Právě tento pohyb, tato výměna energie a nepořádku (entropie), vytvořila v systému vnitřní šipku času.
Zajímavé články:
„Čas vzniká ve chvíli, kdy se systém mění,“ vysvětluje Barontini. Jakmile se pohyb zastaví a entropie přestane růst, čas pro tento mini vesmír jednoduše přestane existovat. Je to podobné, jako když v zimě necháte horký čaj na terase – čas vane tak dlouho, dokud se teplota nevyrovná s okolím.
Proč by nás to mělo zajímat?
Možná si říkáte, že je to jen hraní si s atomy, ale tento objev mění vše, co víme o vzniku světa. Díky tomuto modelu můžeme simulovat věci, které jsou jinak nedosažitelné:
- Černé díry: Vědci mohou simulovat horizont událostí přímo na pracovním stole.
- Velký třesk: Oscilace v kondenzátu připomínají cyklické rozpínání a smršťování vesmíru.
- Kvantová gravitace: Spojení teorie relativity a kvantové fyziky, což je „svatý grál“ moderní vědy.
Mimochodem, nejzajímavější na tom je, že tento mini vesmír nepotřebuje žádné vnější hodiny. Určuje si svůj vlastní rytmus podle toho, jak moc je v něm „nepořádku“.
V naší české kotlině jsme zvyklí plánovat vše na minuty přesně, ale Barontiniho experiment nám připomíná, že na té nejzákladnější úrovni jsme možná jen součástí jednoho velkého entropického tance. Věříte, že čas je skutečná veličina, nebo je to jen náš způsob, jak si vysvětlit hromadící se chaos kolem nás?
