Představte si, že stojíte na pevném kousku země, fotíte si okolní krajinu a cítíte se naprosto v bezpečí. O dva dny později je přesně to místo, kde jste stáli, pryč. Místo něj ze země zeje díra velikosti bazénu, ze které stoupá horká pára a ozývají se zlověstné rány.
Přesně to se stalo vědcům v Yellowstonském národním parku. V oblasti Biscuit Basin se doslova z ničeho nic otevřela nová, vařící se bahenní tůň. A co je na tom nejděsivější? Nikdo ji neviděl vznikat, přestože byla pod neustálým dohledem kamer.
Země, která se vám doslova mění pod nohama
Yellowstone je fascinující místo, ale občas nám připomene, že pod nohama máme v podstatě natlakovaný hrnec. Geologové z USGS si všimli, že řeka Firehole změnila barvu – vypadala jako mléčný koktejl. To byl první signál, že se „něco“ děje.
- Nenápadný začátek: Senzory zachytily nízkofrekvenční zvuky a jemné otřesy země.
- Mléčná řeka: Do toku se vyplavilo obrovské množství šedého sedimentu.
- Nová trhlina: Vědci našli 18 metrů dlouhou prasklinu, která do okolí chrlila vodu o teplotě 85 °C.
Propad, nebo exploze?
Většina lidí si myslí, že v Yellowstone všechno vybuchuje jako islandské sopky. Jenže tato nová, 6 metrů široká tůň, vznikla pravděpodobně tichým kolapsem. Země se prostě propadla do prázdnoty vytvořené horkou párou. V mé praxi jsem viděl mnoho geologických úkazů, ale rychlost, s jakou se pevná půda změní v tekuté peklo, mě nepřestává fascinovat.
Zajímavé články:
Jak poznat, že je půda nestabilní?
I když u nás v Česku nemáme supervulkán, principy hydrotermální aktivity jsou univerzální. Pokud se někdy vydáte k termálním pramenům (třeba i v Karlových Varech nebo na Islandu), všímejte si těchto detailů:
- Změna barvy vody: Pokud se čirá voda náhle zakalí, pod zemí došlo k pohybu hornin.
- Dunivé zvuky: Bubliny páry kolabující pod zemí vytvářejí specifické „bušení“, které cítíte spíše v nohách než v uších.
- Nové trhliny: Jakýkoliv čerstvý prasklin v zemi poblíž horkých pramenů signalizuje, že cesta páry k povrchu se mění.
Mimochodem, nejzajímavější na celém incidentu je, že vědci poprvé v historii zachytili podobnou událost tak blízko monitorovacích přístrojů. Máme tak data, která nám možná příště řeknou, že se máme klidit z cesty dříve, než se země otevře.
Je to fascinující připomínka toho, že naše planeta není statický kus skály, ale živý organismus. Cítili byste se bezpečně na dřevěném chodníku nad vařícím se bahnem, nebo vás takové úkazy spíše děsí?
