Víkendový výlet do centra Prahy nebo obyčejný nedělní oběd se pomalu stává luxusem, který si může dovolit stále méně lidí z vlastní střední třídy. Zatímco majitelé podniků se vymlouvají na rostoucí mzdy a energie, hosté jen kroutí hlavou. Jak je možné, že za stejný oběd na náměstí v Itálii zaplatíme méně než v české restauraci s výhledem na parkoviště?
Představte si modelovou situaci: Je sychravá neděle a vy se rozhodnete vyrazit s rodinou na jídlo, abyste si trochu zvedli náladu. Pohoda ale končí ve chvíli, kdy číšník přinese účet. Dvě hlavní jídla, jedna polévka, dvě latte a dětský dezert. Výsledek? Přes 1 200 korun. Bez spropitného. A to mluvíme o běžném podniku, který si ani nehraje na michelinskou hvězdu.
Český paradox: Dráže než v Miláně?
Nejčastější omluvou gastro provozů je drahá pracovní síla. Ano, náklady rostou, ale při srovnání s jižní Evropou, kde jsou platy v servisu často vyšší a daňová zátěž podobná, tento argument pokulhává. Data z února 2026 ukazují jasný trend: marže na kávě a dezertech v Česku patří k nejvyšším v Evropě. Káva, jejíž nákladová cena je pár korun, se prodává s přirážkou přesahující 1000 %.
Proč se to děje? Ekonomové si všímají fenoménu zvaného „chamtivostní inflace“:
- Zisk „tady a teď“: Místo aby české podniky sázely na velký obrat a vracející se zákazníky, snaží se vytěžit maximum z každého jednoho hosta.
- Absence konkurence: V mnoha lokalitách diktuje ceny pár silných hráčů a hosté, ačkoliv si stěžují, nakonec zaplatí.
- Psychologie spotřebitele: Podnikatelé vidí, že i přes reptání jsou restaurace v pátek večer plné. Dokud budeme platit, ceny dolů nepůjdou.
Střední třída na vedlejší koleji
Nejsmutnějším důsledkem je sociální dopad. Obyčejná večeře ve městě už není relax, ale plánovaná finanční operace. Rodina s průměrným příjmem se dnes paradoxně cítí chudší než před pěti lety, i když nominálně vydělává víc. „Už si nemůžeme dovolit jen tak zajít na kávu. Každý odchod z domu musíme zvažovat, protože nechat v podniku patnáct stovek za obyčejné posezení prostě bolí,“ zaznívá často na sociálních sítích.
Můj tip: Jak se nenechat „oholit“
Všiml jsem si, že nejvíce přeplácíme za položky s nejmenší hodnotou. Pokud chcete ušetřit, aniž byste si upřeli zážitek, zkuste tento postup: Objednávejte si hlavní chod, ale dezert a kávu si dejte v menší specializované cukrárně o ulici dál. Rozdíl v ceně za stejnou kvalitu může být až 40 %.
Vrátí se ceny někdy do normálu?
Předpovědi jsou zatím opatrné. Dokud budou lidé ochotni akceptovat kávu za 5 eur jako standard, podniky nebudou mít motivaci měnit svou strategii. Hazardují ale s tím, že se Česko stane zemí, kde je pro místní levnější odletět na víkend na Tenerife než strávit tři dny v domácím letovisku.
A co vy? Máte pocit, že ceny v restauracích už překročily únosnou mez, nebo je to prostě realita dnešní doby, se kterou se musíme smířit?
