Představte si gigantický kus ledu, který se zevnitř chová jako bublající hrnec s omáčkou. Právě to teď zjistili vědci v Grónsku a přiznávají, že je to naprostá hříčka přírody. Pokud si myslíte, že ledovec je jen nehybná masa mražené vody, tento objev vás vyvede z omylu.
Dlouhá léta jsme si lámali hlavu nad podivnými strukturami, které radary vykreslovaly hluboko pod povrchem grónského ledovce. Vypadaly jako obří chocholy nebo sloupy, které deformují vrstvy sněhu staré tisíce let. Teď už víme, co se tam děje: led se tam doslova vaří, ovšem extrémně pomalým tempem.
Proč se led chová jako tekutá hornina?
V mé praxi glaciologa se málokdy setkáte s něčím tak intuitivně nesprávným. Led by měl být pevný a stabilní, ale fyzika hluboko pod povrchem funguje jinak. Vědci z univerzity v Bergenu zjistili, že v hloubi Grónska probíhá tepelná konvekce – proces, který známe spíše z nitra planety u roztaveného magmatu.
- Teplo z nitra Země: Zemská kůra pod Grónskem neustále uvolňuje teplo z radioaktivního rozpadu prvků.
- Izolační vrstva: Kilometry ledu nad tímto teplem fungují jako tlustá peřina, která nepustí chlad dovnitř a teplo ven.
- Změkčení struktur: Spodní vrstvy ledu se natolik zahřejí, že začnou stoupat vzhůru jako horký vzduch v místnosti.
Jako hrnec s těstovinami
Jeden z autorů studie, Andreas Born, to trefně přirovnal k hrnci s vařícími se těstovinami. I když je led stále pevný, na škále tisíců let se chová jako viskózní kapalina. To, co vidíme na radarových snímcích, jsou „zkamenělé“ pohyby tohoto gigantického tance tepla a chladu.
Neznamená to, že ledovec zítra zmizí, ale ukazuje to, že naše modely tání možná podceňují, jak moc je vnitřek ledu poddajný. V našich středoevropských podmínkách jsme zvyklí na tající sníh na horách, ale v Grónsku se hraje úplně jiná fyzikální liga.
Co to znamená pro nás?
Možná si říkáte, proč nás v Česku zajímá pohyb ledu tisíce kilometrů daleko. Odpověď je jednoduchá: hladina oceánů. Grónsko je největší zásobárnou sladké vody na planetě. Pokud je led u dna měkčí, než jsme si mysleli, může do oceánu klouzat rychleji, než předpovídají současné mapy.
Praktický postřeh: Pokud sledujete zprávy o klimatu, dívejte se spíše na studie o „viskozitě“ a „toku ledu“ než jen na teplotu vzduchu. Právě tyto skryté vnitřní procesy rozhodnou o tom, jak se změní pobřeží Evropy za padesát let.
Fascinuje mě, jak málo toho o nitru naší planety stále víme. Čekali byste, že se led dokáže chovat jako tekuté sklo nebo láva, aniž by roztál? Budu rád, když mi napíšete svůj názor do komentářů.
