Představte si, že si před 290 miliony let jedno malé zvíře prostě jen na chvíli sedlo do bahna. Netušilo, že tímto banálním pohybem vytvoří vědeckou senzaci, na kterou budou paleontologové čekat stovky milionů let. V německém Durynském lese se totiž našel unikátní otisk kůže plaza, který odhaluje detaily, které obvykle čas nemilosrdně smaže.
Při zkoumání sedimentů formace Goldlauter narazil tým Lorenza Marchettiho na něco, co se v paleontologii rovná výhře v loterii. Našel se nejen otisk šupinaté kůže, ale i dokonale zachovaná kloaka – víceúčelový otvor, který pravěcí živočichové používali k vylučování i rozmnožování. Je to nejstarší nález svého druhu v historii naší planety.
Proč je tento objev důležitější, než se zdá
Měkké tkáně se fossilizují jen za extrémně vzácných podmínek. Většinou najdeme jen kosti, ale ty nám o skutečném životě zvířete řeknou jen polovinu příběhu. Tento otisk, pojmenovaný Cabarzichnus pulchrus, nám dává přímý pohled na to, jak vypadali předkové dnešních plazů v raném permu.
- Rekordní stáří: Objev posouvá hranici známé anatomie o neuvěřitelných 170 milionů let zpět.
- Podoba s dneškem: Tvar otvoru překvapivě připomíná dnešní želvy nebo hady, nikoliv dinosaury.
- Kůže jako brnění: Otisk ukazuje šestiúhelníkové šupiny z keratinu, které fungovaly jako dokonalá ochrana proti vysychání.
Detaily, které změnily naše učebnice
Zajímavé je, že tento devíticentimetrový tvoreček pravděpodobně patřil k linii Bolosauridae. V době, kdy se plazi teprve začínali rozšiřovat po souši, už měli vyvinutý komplexní systém pokožky. V mé praxi jsem viděl mnoho zkamenělin, ale najít takto intimní detail anatomie v tak starém sedimentu je naprostý unikát.
Vědci si dříve mysleli, že tyto struktury vypadaly u raných plazů jinak, ale C. pulchrus nám ukazuje, že evoluce zasáhla do černého hned napoprvé. Mimochodem, předchozí rekordman, dinosaurus kmene Psittacosaurus, byl proti tomuto nálezu úplný „mladík“ – byl starý jen 120 milionů let.
Lekce z historie pro každého z nás
Co si z toho můžeme vzít my? Že i ta nejmenší stopa, kterou po sobě zanecháte, může mít obrovskou hodnotu. Paleontologové nám připomínají, že stopy jsou víc než jen šlépěje. Jsou to anatomické mapy, které by bez trochy štěstí a bláta navždy zmizely.
A teď ruku na srdce: Přemýšleli jste někdy nad tím, že to, co po sobě dnes zanecháme v digitálním nebo fyzickém světě, může za miliony let zkoumat úplně jiná civilizace? Jakou stopu byste chtěli v „blátě historie“ zanechat vy?
