Představte si budovu tak obrovskou, že vypadá jako dokonalý kruh z vesmíru, ale uvnitř se cítíte jako v pasti. V 70. letech chtěli sovětští inženýři dokázat světu svou technologickou převahu a vytvořit komplex, který by na mapě Moskvy tvořil pět olympijských kruhů. Výsledek byl sice vizuálně fascinující, ale pro běžné lidi se stal bydlením za trest.
Vlastní zkušenost s podobnými projekty ukazuje, že ambice architektů často narážejí na tvrdou realitu každodenního života. To, co vypadalo skvěle na papíře, se v praxi změnilo v akustické peklo a boj s plísní.
Geniální trik s úhlem šesti stupňů
Když architekti Jevgenij Stamo a Alexandr Markelov dostali úkol postavit kruhový dům, narazili na problém: nikdo nevyráběl ohýbané panely. Inženýři však přišli s neuvěřitelně jednoduchým řešením. Použili standardní obdélníkové panely a spojili je s minimální odchylkou šesti stupňů.
- Díky tomuto nápadu vznikl uzavřený prstenec s devíti patry.
- Uvnitř se nachází rekordních 900 bytů.
- Stavba byla tak drahá a komplikovaná, že z plánovaných pěti kruhů vznikly jen dva.
Past na nábytek: Stěny, které nekončí
První šok čekal na obyvatele hned po nastěhování. V sovětské éře byl veškerý nábytek vyráběn podle přísných norem – tedy rovný a hranatý. V kruhovém domě ale není téměř žádná stěna rovná.
Mnozí si všimli, že obyčejná skříň nebo obývací stěna nešla přisunout ke zdi. Vznikaly tak bizarní „mrtvé zóny“ a obrovské mezery, kde se jen prášilo. Byty měly tvar lichoběžníku, což vyvolávalo v lidech neustálý pocit neklidu a vizuálního chaosu.
Akustický amfiteátr místo klidného domova
Málokdo předpokládal, že kruhový dvůr bude fungovat jako gigantický zesilovač. Zvuk se uvnitř prstence neodrážel pryč, ale putoval dokola a zesiloval se.
V mé praxi jsem slyšel příběhy obyvatel, kteří tvrdili, že se v létě nedala otevřít okna. Proč? Protože šepot důchodců na lavičce u vchodu č. 1 byl slyšet až v devátém patře na opačné straně budovy. Dětský křik na hřišti se měnil v hlučný koncert, před kterým nebylo úniku.
Ale je tu ještě jeden nebezpečný detail:
V uzavřeném dvoře se prakticky nehýbal vzduch. Zatímco zvenčí dům ohromoval, uvnitř se v bytech orientovaných do dvora usadila věčná tma a vlhkost. Nedostatek slunečního svitu a přirozeného větrání vedl k tomu, že rohy místností začaly doslova „kvést“ černou plísní.
Poučení z betonové utopie
Dnes jsou tyto domy vyhledávaným cílem turistů s dronem, ale pro nájemníky zůstávají pomníkem neúspěšného experimentu. Ukazuje se, že když forma zvítězí nad funkcí, odnese to vždy ten nejslabší článek – člověk.
Zajímalo by mě, jestli byste byli ochotni vyměnit klasický byt za bydlení v takové architektonické raritě, i s vědomím těchto problémů? Napište mi do komentářů, jestli vás více láká vizuální unikátnost, nebo praktické pohodlí.
