Vědci si už dlouho lámou hlavu nad tím, proč mají lidé s autismem až šestkrát vyšší riziko, že se u nich ve stáří objeví Parkinsonova choroba. Možná si říkáte, co mají tyto dvě diagnózy společného, ale odpověď se skrývá hluboko v našem mozku. Nová studie z University of Missouri právě poodhalila mechanismus, který by mohl sloužit jako varovný signál už v mládí.
Vše začíná u recyklace dopaminu
Dopamin není jen „hormon štěstí“. Je to klíčový přenašeč, který ovládá naše pohyby a rozhodování. U Parkinsona jeho hladina dramaticky klesá, zatímco u autismu vědci často pozorují chaos v tom, jak se s ním v mozku pracuje. Představte si to jako logistické centrum: pokud selžou vozíky, které mají materiál rozvážet nebo vracet zpět, celý systém se zhroutí.
V čem byl tento výzkum jiný? Vědci se zaměřili na specifickou část mozku:
- Sledovali takzvané bazální ganglia, která řídí motoriku.
- Použili technologii DaT SPECT, která se běžně používá jen u seniorů.
- Zkoumali mladé dospělé ve věku 18 až 24 let, tedy desítky let před obvyklým nástupem nemoci.
Anomálie, které nikdo nečekal
Při skenování mozků 12 mladých lidí s autismem vědci narazili na něco překvapivého. U třetiny z nich vykazovaly transportéry dopaminu nenormální chování. To znamená, že proces „recyklace“ dopaminu u nich nefungoval standardně. Zajímavé je, že tito lidé přitom neměli žádné problémy s IQ nebo motorikou, které by je odlišovaly od ostatních.
Zajímavé články:
Vypadá to, že jejich mozek se s tímto hendikepem dokáže dlouho vyrovnávat zvýšenou aktivitou v jiných oblastech. Ale je to jako jízda na rezervu – motor běží, ale opotřebovává se rychleji, než by měl.
Co to znamená pro nás v Česku?
I když se jedná o americký výzkum, jeho dopad na diagnostiku u nás může být obrovský. Pokud se potvrdí, že tyto změny v transportu dopaminu jsou včasným biomarkerem, mohli by lékaři v budoucnu začít s preventivními opatřeními mnohem dříve, než se objeví první třes rukou.
Můžeme Parkinsonovi utéct?
V současné době neexistuje žádný test, který by u dvacetiletého člověka s jistotou předpověděl Parkinsona. Tato studie je ale prvním krokem k tomu, abychom pochopili, jak se nemoc „připravuje“ desítky let dopředu. Dobrou zprávou je, že včasná diagnóza otevírá dveře k lékům, které mohou progresi nemoci výrazně zpomalit.
Sledujete u sebe nebo svých blízkých s autismem nějaké neobvyklé změny v pohybu nebo koordinaci, i když jsou ještě mladí? Napište nám do komentářů, co si o tomto propojení myslíte.
