Možná jste si všimli, že léta v Česku už nejsou to, co bývala, a zimy připomínají spíše blátivý podzim. Nová data ze stavu globálního klimatu za rok 2025 však ukazují něco mnohem děsivějšího, co se děje pod hladinou, kam nevidíme. Naše planeta je v největší energetické nerovnováze v historii a hlavní nápor této změny nenesou naše lesy ani pole, ale hlubiny oceánů.
Neviditelný radiátor, který nejde vypnout
Když se řekne globální oteplování, většina z nás si představí horký vzduch. Pravdou ale je, že atmosféra v sobě drží pouze 1 % přebytečného tepla. Celých 91 % veškeré energie navíc končí v oceánech. Abychom si to dokázali představit, v roce 2025 se do moří uložilo tolik tepla, jako by v nich každou sekundu, po celý rok, vybuchlo 12 bomb svržených na Hirošimu.
Tato obrovská masa energie nemizí jen tak. I kdybychom dnes úplně zastavili emise, Jižní oceán bude toto nahromaděné teplo uvolňovat zpět a oteplovat planetu ještě nejméně sto let.
Kam mizí přebytečná energie?
- 91 % v oceánech: Ohřívají se i hloubky pod 2 000 metrů.
- 5 % v souši: To pociťujeme hlavně v rozpálených českých městech, jako je Praha nebo Brno.
- 3 % v ledu: Způsobuje to rekordní tání ledovců, které dříve fungovaly jako zrcadla odrážející slunce.
- 1 % v atmosféře: Sice nejmenší podíl, ale stačí to na extrémní výkyvy počasí.

Proč by nás to mělo v srdci Evropy zajímat
Možná si říkáte, že moře je daleko, ale horký oceán funguje jako turbo pro extrémní počasí. Teplejší voda znamená více odpařování a více energie pro bouře. To, co začíná jako rekordně teplý Atlantik, končí u nás jako ničivé bleskové povodně nebo naopak vlny veder, které ničí úrodu a vyčerpávají naše zásoby podzemní vody.
Zajímavé články:
Kromě tepla ale oceány absorbují i CO2. Voda se tím stává kyselejší. V praxi se děje to, že plankton, základní článek potravního řetězce, se v této „kyselině“ doslova rozpouští. Bez planktonu začne kolabovat život v mořích, což ovlivní ceny potravin po celém světě, Česko nevyjímaje.
Co s tím můžeme dělat hned teď?
Změna klimatu vypadá jako neřešitelný problém, ale v mé praxi vidím, že největší vliv mají systémové změny podpořené námi všemi. Tady je pár kroků, které mají smysl:
- Podpora lokální energetiky: Čím méně budeme závislí na fosilních palivech, tím méně „atomovek“ do oceánu pošleme.
- Chytré hospodaření s vodou: V českém kontextu je klíčové udržet vodu v krajině, aby ochlazovala okolí místo rozžhaveného betonu.
- Snížení spotřeby energií: Každý ušetřený kilowatt se počítá do celkové globální bilance.
António Guterres z OSN to řekl přesně: když se historie opakuje jedenáctkrát po sobě, už to není náhoda, ale jasné varování. Rok 2025 potvrdil, že žijeme v nejteplejším desetiletí v historii měření. Oceány pro nás zatím fungovaly jako obrovský tlumič, ale jejich kapacita není nekonečná.
Máte pocit, že se o těchto změnách v našem okolí mluví dostatečně, nebo to bereme jen jako „další zprávu o počasí“? Napadá vás nějaké řešení, které by u nás v Česku pomohlo lépe zvládat vlny veder?









