Znáte ten pocit, kdy si slíbíte poslední kapitolu, ale najednou jsou tři ráno a vy se bojíte i dojít si do kuchyně pro sklenici vody? Přesně to se mi stalo s knihou, na kterou jsem narazila při listování novinkami v českých knihkupectvích. Pokud hledáte něco, co vám skutečně zrychlí tep, mám pro vás tip, který v redakci nepouštíme z ruky.
Temné dědictví, kterému nelze utéct
Kniha „HOME – Dům zlých stínů“ od Rileyho Sagera není jen obyčejná detektivka. Příběh sleduje Maggie Holt, která se po letech vrací do starého sídla, o němž její otec napsal světový bestseller jako o strašidelném domě. Maggie sice na duchy nevěří a otcovu knihu považuje za snůšku lží, jenže zdi domu mají jiný názor.
Co mě na knize naprosto dostalo, je způsob, jakým autor pracuje s atmosférou. Tady jsou tři důvody, proč tento thriller funguje lépe než většina ostatních:

Zajímavé články:
- Dvě časové roviny: Čtete současně Maggiin návrat i úryvky z otcovy děsivé knihy.
- Ztráta jistoty: Brzy přestanete rozlišovat, co je realita a co jen bujná představivost hlavní hrdinky.
- Nepředvídatelné zvraty: Sager je mistrem v tom, že vás nechá myslet si, že jste záhadu vyřešili, aby vám v další kapitole úplně vyrazil dech.
Proč jsem se bála jít spát?
V mém věku už mě levné lekačky v hororech neberou, ale tohle je jiná káva. Je to ten druh psychologického napětí, který se vám usadí pod kůží. Když venku v noci fouká vítr a starý dům (třeba i ten váš na předměstí Prahy nebo v brněnské činžovním domě) začne vydávat zvuky, najednou si nejste ničím jistí.
Moje rada pro čtení:
Pokud se do knihy pustíte, udělejte si pohodlí, uvařte si silný čaj (třeba ten sypaný z místní čajovny), ale nečtěte to úplně sami v prázdném bytě. A hlavně, mějte po ruce nabitý telefon nebo aspoň rozsvícenou lampičku v předsíni.
Mimochodem, Riley Sager se v Česku stává kultem nejen u nás v redakci. Jeho styl připomíná moderní verzi Stephena Kinga, ale s mnohem rychlejším spádem, který vyhovuje dnešní uspěchané době. Po dočtení budete mít chuť si okamžitě objednat jeho další tituly.
Máte také nějakou knihu, která vás vyděsila natolik, že jste v noci slyšeli každý krok na chodbě, nebo se u thrillerů spíš jen klidně usmíváte?









