Představte si, že sedíte v autě, které se řítí rychlostí 40 000 km/h, a jedinou brzdou je vzduch za oknem. Posádka mise Artemis II se právě teď vrací k Zemi po rekordní cestě vesmírem a čeká je ta nejnebezpečnější část: ohnivý průlet atmosférou. Sledovat tento návrat v přímém přenosu je zážitek, u kterého tuhne krev v žilách i zkušeným inženýrům.
Rychlost, kterou si běžný řidič neumí představit
Když jsem poprvé viděl srovnání rychlostí, překvapilo mě to. Modul Orion narazí do horních vrstev atmosféry rychlostí 11 km/s. To je zhruba 40krát rychleji než běžné dopravní letadlo, kterým létáme na dovolenou k moři. Zatímco letadlo se snaží být co nejaerodynamičtější, aby šetřilo palivo, Orion dělá pravý opak.
Chová se jako obří neohrabaný projektil, který záměrně vytváří obrovský odpor. Vtip je v tom, že loď musí svou pohybovou energii doslova „spálit“ o vzduch, aby mohla bezpečně zpomalit pro otevření padáků.
Brzdění, které bolí
Kdyby kapsle padala k zemi jako kámen (podobně jako sondy bez lidí), přetížení by astronauty okamžitě zabilo. Proto Orion využívá techniku, kterou si můžete představit jako „klouzání po břiše“:
- Využívá se mírný vztlak k prodloužení dráhy letu.
- Tím se sníží přetížení na úroveň, kterou lidské tělo zvládne.
- Sestup netrvá vteřiny, ale dlouhé minuty napětí.
Zajímavé články:
10 000 stupňů Celsia: Tepleji než na povrchu Slunce
V bodě nejvyššího žáru obklopí Orion rázová vlna s teplotou přesahující 10 000 °C. To je dvakrát více, než kolik naměříte na povrchu Slunce. V tu chvíli se vzduch kolem lodi mění v elektricky nabité plazma, které přeruší veškeré rádiové spojení. Je to těch několik minut ticha, kdy celý svět jen napjatě čeká, zda se astronauti ozvou.
Možná vás zajímá, jak to, že se loď prostě neroztaví? Tajemstvím je materiál zvaný AVCOAT. Funguje trochu jako kosmický „opalovací krém“. Tento štít je navržen tak, aby se postupně odpařoval a odnášel smrtící teplo pryč od kabiny. Při pohledu zvenčí štít září jasně rudou barvou a doslova se rozpadá, ale uvnitř mají astronauti příjemnou pokojovou teplotu.
Lekce z minulé chyby
Při testovací misi Artemis I si inženýři všimli, že se z tepelného štítu odlamovaly větší kusy, než se čekalo. Mnoho lidí to znepokojilo, ale NASA přišla s řešením. Tentokrát loď poletí po mírně odlišné trajektorii. Místo prudkého „skoku“ z atmosféry ven, který způsobil vnitřní tlak v materiálu, bude sestup plynulejší.
Praktický tip pro fanoušky vesmíru: Pokud chcete vidět dopad do Pacifiku u pobřeží Kalifornie na vlastní oči (online), nalaďte si stream kolem 20:00 místního času. Ten okamžik, kdy se na obloze objeví tři oranžové padáky, bývá největším zadostiučiněním celého týmu.
Bude to tentokrát hladké přistání, nebo nás NASA překvapí novými daty o opotřebení štítu? Co si o těchto extrémních misích myslíte vy – stojí to riziko za to?
