Představte si, že celý život věříte základnímu faktu o největším sousedovi v naší soustavě, a pak se ukáže, že je všechno trochu jinak. Nejnovější měření sondy Juno potvrdila, že Jupiter není tak obrovský, jak nás učili ve škole, a jeho tvar připomíná spíše zmáčknutý míč. Možná si říkáte, že pár kilometrů u takového giganta nic neznamená, ale vědci jsou v pozoru. Ale ten pravý důvod této změny vás překvapí.
Radiový trik, který přepsal učebnice astronomie
Dlouhá léta jsme spoléhali na data ze 70. let minulého století. Sondy Voyager a Pioneer tehdy proletěly kolem Jupitera a poslaly nám první hrubé odhady. Používaly metodu zvanou radiová okultace. Funguje to v podstatě jako světlo procházející sklenicí vody – signál se při průchodu hustou atmosférou ohne.
V únoru 2026 však máme k dispozici data, která tuto teorii rozebírají na součástky. Sonda Juno se v roce 2021 dostala na unikátní oběžnou dráhu, která jí umožnila „schovat se“ za planetu z pohledu Země mnohem častěji. Díky moderním algoritmům a pravidelným měřením teď víme, že Jupiter má na rovníku poloměr 71 488 kilometrů. To je o celé 4 kilometry méně na každé straně, než jsme si mysleli.
Pro Tip: Přesnost měření se v roce 2026 zvýšila díky započítání vlivu jupiterovských větrů, které dřívější modely ignorovaly jako nepodstatný šum.
Póly jsou plošší, než tvrdila NASA
Ještě dramatičtější je rozdíl u pólů. Data ukazují, že Jupiter je o 12 kilometrů „plošší“, než uváděly staré tabulky. Pokud byste si Jupiter představili jako velký bochník chleba z českého Penamu, někdo ho prostě shora i zdola trochu přimáčkl. Tato deformace není náhodná – je výsledkem brutální rotace a vnitřního složení, kterému teď rozumíme mnohem lépe.
Astronomka Maria Smirnova z Weizmannova institutu vysvětluje, že sledování ohybu radiových signálů jim umožnilo vytvořit mapu hustoty a teploty s nebývalým detailem. Je to jako rozdíl mezi starou černobílou televizí a moderním 4K streamem, který si pustíte večer v Praze na optice. Každý kilometr v tomto měření mění to, jak počítáme gravitaci v celé sluneční soustavě.
Porovnání starých a nových rozměrů Jupitera (2026)
| Parametr | Stará data (1970s) | Nová data (únor 2026) | Rozdíl |
|---|---|---|---|
| Rovníkový poloměr | 71 492 km | 71 488 km | – 4 km |
| Polární poloměr | 66 854 km | 66 842 km | – 12 km |
| Celková „plochost“ | Menší deformace | Výraznější zploštění | Klíčový faktor |
Proč na těch pár kilometrech sakra záleží?
Možná se ptáte, proč investujeme miliardy do výzkumu, který nám řekne, že je planeta o pár kilometrů užší. Odpověď leží hluboko uvnitř. Eli Galanti, planetární vědec, tvrdí, že tento drobný posun v poloměru umožňuje modelům vnitřní struktury Jupitera konečně „sednout“ na naměřená gravitační data.
Bez těchto přesných čísel jsme tápali v tom, zda má Jupiter pevné jádro, nebo je to jen postupně houstnoucí polévka vodíku a hélia. Podle studií z Oxfordu z počátku roku 2026 tento nový tvar naznačuje, že vnitřní proudy jsou mnohem silnější, než jsme si dokázali představit. Je to jako seřizování motoru u staré Škody Octavia – i milimetr na ventilu rozhoduje o tom, jestli vůbec nastartujete.

Jupiter v českém kontextu: Jak moc je velký?
Abychom si to zasadili do reality, kterou známe. Česká republika má na délku zhruba 493 kilometrů. Těch „chybějících“ 12 kilometrů na pólech Jupitera odpovídá přibližně vzdálenosti z centra Prahy do Průhonic. Zdá se to málo, ale v měřítku plynného obra to mění výpočty tlaku o tisíce atmosfér.
- Atmosférický tlak: Nový tvar lépe vysvětluje, proč jsou bouře na Jupiteru tak stabilní.
- Gravitační pole: Ovlivňuje dráhy měsíců jako Europa, kde hledáme stopy života.
- Plynné obry: Pomáhá nám pochopit planety u cizích hvězd, které jsou Jupiteru podobné.
- Složení jádra: Upřesňuje poměr těžkých prvků v centru planety.
- Větrné systémy: Potvrzuje, že větry zasahují tisíce kilometrů hluboko.
Co nás čeká v roce 2026?
Tento objev je jen začátek. Vzhledem k tomu, že Juno pokračuje ve své misi i v únoru 2026, očekáváme další zpřesnění. Vědci nyní revidují data o všech plynných obrech v naší soustavě. Pokud jsme se pletli u Jupitera, co takový Saturn nebo Neptun? Je dost pravděpodobné, že i u nich budeme muset „ubrat“ na objemu.
Fascinující fakt: Kdyby byl Jupiter dutý, vešlo by se do něj více než 1 300 Zemí. I po tomto „zhubnutí“ o pár kilometrů zůstává nesporným králem naší soustavy, který svou gravitací funguje jako štít chránící Zemi před asteroidy.
Změna tvaru mění pravidla hry
Zajímavé je, že tyto nové parametry mají dopad i na to, jak interpretujeme snímky z teleskopu Jamese Webba. Ten totiž vidí Jupiter v infračerveném spektru. Když teď známe přesný tvar „kostry“ planety, můžeme lépe odlišit, co je jen optický klam způsobený teplem a co je skutečná fyzická hranice atmosféry.
V únoru 2026 se v astronomických kruzích mluví o tom, že budeme muset přepsat digitální mapy používané pro navigaci budoucích sond. Například evropská mise JUICE, která míří k ledovým měsícům v příštích letech, bude tyto korekce potřebovat pro extrémně přesné manévry v gravitačním poli Jupitera.
| Mise | Cíl výzkumu | Využití nových dat |
|---|---|---|
| Juno (NASA) | Plynné obry | Zpřesnění rotačních modelů |
| JUICE (ESA) | Měsíce Jupitera | Bezpečnější průlety atmosférou |
| James Webb | Hluboký vesmír | Kalibrace infračervených senzorů |
Je to konečná verze Jupitera?
Pravděpodobně ne. Věda je proces neustálého opravování chyb. To, co jsme v roce 2025 považovali za nezpochybnitelné, je dnes v únoru 2026 jen dalším krokem k pravdě. Důležité je, že se nebojíme přiznat, že naše staré modely byly nedokonalé. Právě ta ochota ubrat Jupiteru 12 kilometrů nás posouvá dál k pochopení toho, jak vznikl život na Zemi.
Příště, až se podíváte na noční oblohu a uvidíte tu jasnou tečku, vzpomeňte si, že je to planeta, která se nám neustále mění před očima. I když je o něco menší, její vliv na náš život a bezpečnost naší planety zůstává gigantický.
Máte pocit, že se věda mění až příliš rychle, nebo vás tyto drobné opravy vesmírného řádu fascinují? Napište nám do komentářů, co si o „zmenšujícím se“ Jupiteru myslíte vy!









