Nápad zakázat sociální sítě nezletilým zní jako rázné politické gesto. Pod heslem „konečně se s tím něco dělá“ se však skrývá nepohodlná pravda: zákazy problém neřeší, pouze ho elegantně odsouvají z dohledu. Místo ochrany dětí vytváříme jen falešný pocit bezpečí, zatímco skuteční viníci zůstávají v klidu.
Proč věková hranice 16 let v praxi nefunguje
Politici stále častěji volají po přísnějších limitech pro Instagram nebo TikTok. Argumenty jsou pádné: úzkosti, poruchy soustředění a neustálý tlak na výkon. Jenže digitální svět funguje jinak než ten fyzický. Zakázané ovoce pro generaci Alfa prakticky neexistuje.
- Teenageři obcházejí filtry během několika sekund pomocí falešných dat.
- Děti se učí pravidla porušovat, místo aby jim rozuměly.
- Existuje riziko, že se mladí lidé přesunou do méně kontrolovaných koutů internetu.
V mé praxi si všímám, že dospělí stále vnímají sítě jako „hračku“, kterou lze prostě sebrat. Pro mladé je to ale primární sociální prostor. Sebrat jim ho bez náhrady je jako zavřít jim všechna hřiště a čekat, že budou sedět v tichu.
Algoritmy jsou silnější než zákony
Proč se politická energie zaměřuje na omezení uživatelů, a ne na principy fungování samotných platforem? Problémem není věk dítěte, ale design aplikací, které jsou navrženy tak, aby vyvolávaly závislost.
Skutečná regulace by znamenala donutit technologické giganty, aby odkryli své algoritmy a nesli odpovědnost za toxický obsah. Jenže to je složitý právní boj. Je mnohem snazší přikázat „ve 14 letech tam nesmíš“, než upravit mechanismus, který těží z lidské pozornosti.
Fíkový list jménem biometrie
Jedním z navrhovaných řešení je rozpoznávání obličeje pro ověření věku. Tato technologie však v Česku naráží na obří otazníky ohledně soukromí. Kdo bude data spravovat? A co děti, které vypadají starší? Technologická „záplata“ je jen děravý plot, který má uklidnit rodiče, nikoliv ochránit potomky.
Jak z toho ven? Zapomeňte na paušální zákazy
Místo budování digitálních zdí se musíme zaměřit na to, co funguje. Zde je postup, který má větší smysl:
- Digitální gramotnost jako povinnost: Škola i rodina musí učit, jak algoritmy manipulují s našimi emocemi.
- Transparentnost platforem: Tlak na firmy, aby omezily „nekonečný scroll“ a agresivní notifikace.
- Otevřený dialog: Pokud dítě síť používá tajně, už za vámi nepřijde, když narazí na kyberšikanu.
Zákaz sice dočasně uklidní svědomí dospělých a politiků, ale odpovědnost ze společnosti nesejme. Opravdu chceme děti chránit, nebo se jen nechceme dívat na jejich obrazovky?
Jaký je váš názor? Pomohl by v Česku plošný zákaz sociálních sítí do 16 let, nebo by se situace jen zhoršila tím, že by děti vše dělaly tajně?
