Dlouho jsme si mysleli, že písmo je vynálezem moderních civilizací z Mezopotámie. Jenže nové analýzy artefaktů z německých jeskyní ukazují něco, co mě osobně fascinuje: naši předkové „psali“ už v době ledové. A nebyly to jen náhodné čmáranice.
Při studiu pravěkých předmětů si člověk často říká, zda ty drobné zářezy na kostech mamutů nejsou jen stopami po řezání masa. Vědci ale nyní zjistili, že tyto symboly mají strukturu, která se nápadně podobá prvnímu skutečnému písmu. Je to jako najít prastarý pevný disk, ze kterého už neumíme přečíst data, ale jasně vidíme, že jsou tam uložena.
Více než jen dekorace: Systém, který přežil tisíciletí
Lingvista Christian Bentz a archeoložka Ewa Dutkiewicz prozkoumali přes 260 předmětů z kultury Aurignacien. To, co objevili, mění náš pohled na inteligenci tehdejších lidí. Analýza 3 000 jednotlivých značek ukázala, že nešlo o chaos.
- Opakující se sekvence: Čárky a tečky se objevovaly v logických řadách.
- Informační hustota: Figurky měly o 15 % složitější vzorce než běžné nástroje.
- Stabilita: Tento „kód“ se používal neuvěřitelných 10 000 let bez výrazné změny.
Představte si to v našem kontextu – je to, jako kdybychom v Česku používali stejný styl písma od doby, kdy tu běhali první Slované, až do vzdálené budoucnosti. Deset tisíc let stejný systém komunikace.
Proč nástroje „mluví“ jinak než sošky?
Zajímavým detailem je, že hustota informací se lišila podle typu předmětu. Na hudebních nástrojích nebo ozdobách byly značky jednodušší. Naopak figurky zvířat nesly složité sekvence. Vypadá to, že pravěcí lidé používali různé „formáty“ pro různé typy sdělení.
V čem tkví ten trik? Vědci použili algoritmy, které měří takzvanou entropii – tedy kolik informací dokáže daná sekvence přenést. A výsledek? Tyto čárky nejsou jen pro ozdobu, ale sloužily k ukládání dat mimo lidskou mysl. Byl to jejich Google Cloud, vytesaný do mamutí slonoviny.
Praktický tip: Jak se dívat na historii
Až příště půjdete do muzea nebo na výlet k jeskyním v Moravském krasu, zkuste se na rytiny v kameni nebo kostech podívat jinak. Nehledejte v nich hned obrázky zvířat. Hledejte pravidelnost a rytmus. Často právě ty nejméně nápadné čárky skrývají největší příběhy o tom, jak jsme se naučili přemýšlet.
Bylo to skutečné písmo? Technicky vzato ne, protože pravděpodobně nezapisovali mluvené slovo. Ale byl to nezbytný mezikrok. Fungovalo to jako moderní ikony na ploše vašeho počítače – jeden symbol mohl zastupovat celou myšlenku nebo počet ulovené zvěře.
Fascinuje mě představa, že už před 40 000 lety jsme měli potřebu sdělit něco lidem, které jsme nikdy neměli potkat. Co myslíte, snažili se nám tito lovci předat konkrétní varování, nebo jen šlo o složitý kalendář? Napište mi svůj názor do komentářů!
