Stojíte v českém supermarketu před regálem a ruka vám automaticky sahá po sklenici s dokonale černými, lesklými olivami. Vypadají lákavě, že? Má to ale jeden háček. Většina černých oliv na našem trhu ve skutečnosti na slunci nikdy nedozrála.
Při svých cestách po Středomoří jsem si všiml, že tamní olivy vypadají úplně jinak – jsou vrásčité, hnědé nebo fialové. Rozdíl není jen v estetice, ale především v tom, co dáváte do svého těla. Průmyslově „dofbarvované“ olivy jsou totiž výsledkem chemického procesu, který má s přírodou pramálo společného.
Proč výrobci olivy raději barví?
Důvod je prostý: peníze a čas. Přírodní dozrávání olivy na stromě zelené barvy přes fialovou až po černou trvá dlouho. Navíc jsou zralé plody křehké a špatně se transportují. Pro velkovýrobce je mnohem snazší sklidit tvrdé zelené olivy a pak je nechat „zčernat“ v továrně během pár hodin.
Dvě čísla na etiketě, která prozradí pravdu
Než hodíte balení do košíku, otočte ho. Pokud jsou olivy černé přírodně, najdete ve složení jen olivy, vodu, sůl a případně ocet nebo olej. U těch „falešných“ narazíte na stabilizátory barvy:
- E579 (glukonát železnatý)
- E585 (laktát železnatý)
Tato aditiva vyvolají oxidaci, díky které zelená oliva získá tu nepřirozeně sytou, antracitovou čerň. Ačkoliv jsou povolená, vědecké studie naznačují, že tento proces může zvyšovat hladinu akrylamidu v plodech.
Jak poznat podvod přímo na talíři?
Pokud si dáváte pizzu v restauraci nebo kupujete olivy na váhu na farmářských trzích, sledujte tyto tři znaky:
- Pecka je klíč: U přirozeně zralé olivy je pecka tmavá. Pokud olivě vykousnete dužinu a pecka je světle zelená nebo šedá, jíte obarvenou zelenou olivu.
- Textura: Pravá černá oliva je měkká, často lehce „scvrklá“. Ta barvená zůstává tuhá a hladká jako guma.
- Chuť: Přírodní plody mají hlubokou ovocnou chuť. Ty barvené bývají jen slané nebo mají nepříjemný kovový dozvuk.
Můj tip pro bezpečný nákup
V českých řetězcích (jako je Albert, Lidl nebo bio obchody) hledejte olivy s označením BIO nebo Eko. Pravidla pro ekologické zemědělství totiž přísně zakazují používání barvicích stabilizátorů E579 a E585. U nich máte jistotu, že za jejich barvu může slunce, nikoliv laboratoř.
Všímáte si při nákupu složení na zadní straně etikety, nebo vybíráte spíše podle vzhledu a ceny?
