Zatímco mnozí z nás už vyhlíželi první náznaky jara, příroda se rozhodla ukázat svou nejtvrdší tvář. V sousedním regionu došlo k meteorologickému úkazu, který vymazal z mapy 72 let staré rekordy. Když digitální teploměry v Joniškis ukázaly hodnotu -32,9 °C, i zkušení klimatologové jen nevěřícně kroutili hlavou – takto brutální mráz totiž nebyl zaznamenán od poloviny minulého století.
Proč je to důležité právě teď? Tento extrémní výkyv není jen zajímavostí v grafu, ale jasným varováním, že únor v našich zeměpisných šířkách neztrácí na své síle, i když se nám zimy zdají být rok od roku mírnější.
Gilotina, která rozsekala historii
Doposud byl za nejmrazivější den historie považován 17. únor 1954. Tehdy v mrazivém sevření Vilniusu naměřili -28,4 °C. Letošní úterý však tento historický milník doslova rozdrtilo. Rozdíl 4,5 stupně je v meteorologii propastný rozdíl, který mění pohled na klimatickou stabilitu regionu.
- Joniškis: Absolutní extrém -32,9 °C.
- Šeduva: Mrazivých -30,1 °C.
- Historický posun: Překonání rekordu z roku 1954 o několik stupňů.
Klamný pocit jara
Všiml jsem si, že lidé mají tendenci únor podceňovat. Dny se prodlužují, slunce svítí jasněji a psychologicky už se nastavujeme na jaro. Ale statistiky mluví jasně: únor zůstává druhým nejchladnějším měsícem roku s průměrnou teplotou kolem -2,5 °C. Rozdíl oproti lednu je minimální, přesto se necháváme snadno ošálit optickým klamem delšího dne.
Dva světy v jednom měsíci
V mé praxi mě fascinuje, jak se únor dokáže během pár dní proměnit. Na jedné straně máme mrazivé peklo v Uteně, kde kdysi rtuť klesla až k -42,9 °C, a na straně druhé jarních +16,5 °C zaznamenaných v Kybartai.
Zajímavé je, že zatímco rekordní mrazy jsou většinou záležitostí minulého století (21 z 28 denních rekordů), teplotní maxima se přepisují právě v naší éře. V 21. století bylo zaznamenáno hned 11 nových rekordů v nejvyšší teplotě pro daný únorový den.
Malý tip pro vás: Pokud plánujete zimní výlety, statisticky nejchladnější období bývá mezi 4. a 8. únorem. Naopak poslední týden měsíce už často nabízí „okna“ s citelným oteplením, která však klamou tělem – noční mrazy v té době bývají stále velmi ostré.
Závěrem
Únor nám letos připomněl, že zima nikam neodešla, jen se schovala za teplejší statistické průměry posledních let. Je to měsíc dvou tváří, který vás může jeden den hřát sluncem a druhý den ohrozit rekordním mrazem, na který už naše moderní infrastruktura často není stavěná.
A co vy? Máte pocit, že letošní zima je „tradiční“, nebo vás tyto extrémní výkyvy zaskočí pokaždé znovu?
