Představte si, že byste vyhodili svůj pevný disk z okna, polili ho vařící vodou nebo ho nechali na mrazu, a vaše data by přesto zůstala v naprostém bezpečí. Současná úložiště, jako jsou SSD nebo magnetické pásky, jsou překvapivě křehká a jejich životnost se počítá v jednotkách let. Vědci však nyní přišli s řešením, které přežije celé civilizace.
Data, která přečkají věčnost
Projekt Silica od Microsoft Research ukázal, že do obyčejného kousku skla o velikosti dlaně lze uložit neuvěřitelných 2 000 000 knih. A co je na tom nejlepší? Tato data tam zůstanou čitelná více než 10 000 let. Je to v podstatě digitální ekvivalent vytesání informací do kamene, ale s efektivitou 21. století.
V mé praxi jsem viděl desítky technologií, které slibovaly revoluci, ale sklo je jiné. Je inertní, odolné a levné. Zatímco cloudová centra v Praze nebo Brně musí neustále obměňovat hardware, tento skleněný čtverec prostě leží a funguje.
Jak to funguje (bez vědecké latiny)
- Femtosekundové lasery: Používají se extrémně krátké záblesky světla. Pro představu: poměr deseti femtosekund k jedné minutě je stejný jako jedna minuta k celému stáří vesmíru.
- Voxely: Laser vytvoří uvnitř skla mikroskopické 3D body. Je to jako psaní uvnitř křišťálové koule, aniž byste porušili povrch.
- Odolnost: Sklo nevyžaduje energii pro udržení dat ani speciální chlazení.
Proč je to důležité právě teď?
Možná si říkáte, že vám stačí iCloud nebo flashka. Jenže lidstvo produkuje data rychleji, než je stíháme bezpečně ukládat. Magnetické pásky, na které se dnes zálohuje většina světa, vydrží maximálně deset let. Pak se musí přepsat na nové, což spotřebovává obrovské množství elektřiny.
Bylo pro mě fascinující sledovat, jak se tato technologie „propisuje“ i do popkultury. Podobné zařízení se objevilo v posledním filmu Mission: Impossible jako trezor pro nebezpečnou AI. Ve skutečnosti je to ale spíše „digitální archa“ pro naše rodinné fotografie, historii a vědecké poznatky.
Malý hack pro vaši digitální bezpečnost
I když si doma zatím skleněný čtverec nevyrobíte, můžete se z projektu Silica poučit. Nespoléhejte na jedno médium. Pokud máte fotky dětí, které chcete ukázat vnoučatům, pravidlo 3-2-1 stále platí: 3 kopie, 2 různá média, 1 kopie mimo domov. Protože dokud nebude sklo standardem, vaše data jsou v neustálém ohrožení.
Ale je tu jeden háček: pokud data uložíme na 10 000 let, budou mít naši potomci za sto století vůbec zařízení, které ten kousek skla přečte? Co si o tom myslíte – je smysluplné stavět digitální archy pro tak vzdálenou budoucnost?
