Představte si, že vám stát každý rok vezme procento ze všeho, co vlastníte – z peněz na účtu, akcií i chaty v horách. V Norsku je to realita, která se právě teď otřásá v základech. Pokud tato „daň pro bohaté“ padne, pocítí to nejen severští miliardáři, ale i tisíce Čechů, kteří tam jezdí za výdělkem.
Konec éry „trestání“ za úspěch?
V Norsku se rozhořela bitva o takzvanou formuesskatt. Jde o daň z čistého jmění, která tvoří pilíř tamního sociálního systému. Konzervativní strana Høyre nyní přišla s radikálním plánem: úplně ji zrušit. Důvod je prostý – Norové už nechtějí sledovat, jak jejich nejúspěšnější podnikatelé houfně odcházejí do Švýcarska.
Všiml jsem si, že v českém prostředí je debata o zdanění majetku vždy velmi emotivní. Norové jsou ale o krok napřed. Argumentují tím, že majitelé firem musí daň platit, i když je jejich podnik ve ztrátě, což doslova dusí investice a inovace.
- Odliv kapitálu: Bohatí Norové berou své miliardy a stěhují se do daňových rájů.
- Konkurenceschopnost: Norsko zůstalo v severském regionu s touto daní téměř osamocené.
- Nespravedlnost: Daň se platí z hodnoty majetku, nikoliv ze skutečného zisku.
Past, kterou nikdo nevidí
Ale pozor, je tu háček. Pokud stát přijde o desítky miliard korun z majetkové daně, někde ty peníze vzít musí. Odbory už bijí na poplach. V mé praxi finančního analytika se často potvrzuje, že když se uleví na vrcholu, zátěž se často přesune na běžné zaměstnance prostřednictvím nepřímých daní nebo zdražení služeb.
Místo daně z majetku se tak můžeme dočkat:
- Vyššího zdanění příjmů ze závislé činnosti.
- Zvýšení DPH na běžné zboží a potraviny.
- Osekání dotací na veřejnou dopravu a zdravotnictví.
Praktický tip pro ty, co mají v Norsku úspory
Pokud v Norsku pracujete nebo tam máte investice, sledujte aktuální politický kurz. Zrušení daně by pro vás znamenalo, že vaše úspory nad hranicí zhruba 1,7 milionu NOK přestanou být každoročně osekávány o 1 %. To je v dlouhodobém horizontu obrovský rozdíl v budování důchodového polštáře.
Najde Norsko nový recept na bohatství?
Debata v Oslu není jen o procentech. Je to o nové společenské smlouvě. Norsko se snaží najít balanc mezi lákáním investorů a udržením státu blahobytu, který jim závidí zbytek Evropy. Je to trochu jako se starým motorem – když mu uberete palivo (daně), může jet rychleji, ale riskujete, že se přehřeje a zadře (sociální smír).
Mimochodem, co si o tom myslíte vy? Měl by stát trestat lidi za to, že si stihli něco našetřit, nebo by se měly danit jen vysoké příjmy? Napište mi své zkušenosti do komentářů.
