Představte si vesmírný objekt o velikosti deseti fotbalových hřišť, který se řítí vesmírem a najednou prostě „dupne na brzdu“. Astronomové nedávno narazili na úkaz, který popírá dosavadní rekordy a ukazuje, jak nepředvídatelný může být život v naší sluneční soustavě.
Když se kometa 41P/Tuttle-Giacobini-Kresák v roce 2017 přiblížila ke Slunci, nikdo nečekal, že předvede takové akrobatické číslo. Její rotace se totiž během pouhých dvou měsíců zpomalila tak drasticky, že se podle všeho úplně zastavila a začala se točit na opačnou stranu. V mé praxi sledování vesmírných aktualit jsem zažil ledacos, ale tohle je jako sledovat auto, které ve stovce zařadí zpátečku.
Vesmírný rekord, který nikdo nečekal
Změny v rotaci komet nejsou úplně neobvyklé, ale rychlost, s jakou to udělala 41P, vyrazila vědcům dech. Pro srovnání se podívejte na tato čísla:
- Předchozí rekordman: Kometa 103P/Hartley 2 zpomalila svou rotaci o 2 hodiny během 90 dnů.
- Kometa 41P: Zmírnila své tempo z 20 hodin na 53 hodin během pouhých 60 dnů.
- Finále: V prosinci už rotovala periodou 14,4 hodiny, což dává smysl jen tehdy, pokud se v mezidobí úplně přetočila.
Je to, jako byste roztočili káču na hladké podlaze a ona by uprostřed pohybu změnila směr bez jediného doteku ruky. Ale ve vesmíru hraje roli jiná síla.
Gejzíry místo motorů: Proč se to děje?
Mnoho lidí si plete komety s nehybnými kameny. Ve skutečnosti jsou to ale špinavé sněhové koule plné ledu a prachu. Jakmile se přiblíží ke Slunci, začne proces zvaný sublimace – led se mění přímo v plyn.
Tento plyn tryská ven v podobě obrovských gejzírů. A právě tyto trysky fungují jako malé raketové motory. Jelikož je kometa 41P relativně malá (měří zhruba jeden kilometr), stačí pár silných gejzírů na „správných“ místech a rotace se totálně rozhodí. Představte si to jako zahradní postřikovač, který pod tlakem vody nekontrolovaně mění směr.
Nuance, kterou nesmíme ignorovat
Vědec David Jewitt z UCLA upozorňuje, že sice přesně nevidíme, jakým směrem se kometa točí, ale matematické modely sedí pouze v případě, že se rotace „vynulovala“ a obrátila. Podobně jako když sledujete mince v košíku v obchodním domě – jakmile se přestanou točit, jejich další pohyb musí začít od nuly.
Co to znamená pro budoucnost?
Pokud bude 41P pokračovat v tomto tempu změn, čeká ji nejspíš drsný konec. Odstředivá síla by ji mohla během několika desetiletí doslova roztrhat na kusy. Zatím ale přežívá jako fascinující pozůstatek doby, kdy vznikala naše sluneční soustava před 4,5 miliardami let.
Malý tip pro pozorování: Příští šanci změřit její rotaci budeme mít v roce 2028. Do té doby je kometa v tiché fázi svého tance kolem Slunce.
Co si o tom myslíte vy? Je vesmír plný takových „anomálií“, které nám jen zatím unikají, protože nesledujeme ty správné objekty? Napište mi do komentářů, jestli vás fascinují spíše černé díry, nebo tito nevyzpytatelní vesmírní tuláci.
