Ležíte ve tmě, koukáte do stropu a digitální budík neúprosně ukazuje 3:15. Možná vás přepadá úzkost, že s vaším tělem není něco v pořádku. Pravda je ale mnohem fascinující: nejde o poruchu, ale o návrat k přirozenému rytmu, který lidstvo dodržovalo po tisíce let.
Zapomenutý rytmus dvou spánků
Dnešní dogma o osmi hodinách nepřetržitého spánku je vlastně moderní vynález. Před průmyslovou revolucí bylo naprosto běžné spát nadvakrát. Historické záznamy z Evropy i Asie mluví o takzvaném „prvním“ a „druhém“ spánku.
Jak to vypadalo v praxi?
- Lidé ulehli krátce po setmění na první 3–4 hodiny.
- Kolem půlnoci se přirozeně probudili a zůstali vzhůru asi hodinu či dvě.
- Poté následoval druhý spánek až do svítání.
Půlnoční bdění nebyl ztracený čas
Během této noční přestávky lidé nezírali zoufale do zdi. Využívali ji k modlitbám, zapisování snů, čtení u svíčky nebo k intimním chvílím s partnerem. Možná i u nás, v chalupách uprostřed Šumavy nebo v uličkách staré Prahy, se kdysi v tuto dobu běžně přikládalo do kamen nebo rozebíraly sousedské vztahy.
Všechno změnila až žárovka. S příchodem pouličního osvětlení a později elektrifikace jsme začali noc uměle natahovat. Světlo potlačuje melatonin, náš spánkový hormon, a nutí nás jít do postele později. Průmyslová výroba pak dokonala zbytek – potřebovala dělníky v kuse, ne lidi, kteří si chtějí uprostřed noci hodinu číst.
Proč se v zimě cítíme jinak?
V našich zeměpisných šířkách, kde jsou zimní noci dlouhé a šedivé, naše tělo podvědomě touží po starém režimu. Výzkumy ukazují, že bez umělého světla se lidé automaticky vrací k fázovému spánku. Mimochodem, všimli jste si, jak se v pošmurném listopadu čas neuvěřitelně vleče? Naše psychika v nízkém osvětlení vnímá minuty jako delší, než ve skutečnosti jsou.
Co dělat, když se ve tři ráno probudíte?
Pokud se vzbudíte a spánek nepřichází, nezmatkujte. Tady je osvědčený postup, jak se zbytečně netrápit:
- Otočte budík: Neustálé sledování času jen zvyšuje stresový kortizol.
- Pravidlo 20 minut: Pokud neusnete do dvaceti minut, vstaňte.
- Tlumené aktivity: Jděte do jiné místnosti, rozsviťte jen mírné teplé světlo a čtěte si knihu (ne mobil!).
- Přijměte to: Berte to jako svůj osobní „půlnoční čas“, který máte jen pro sebe.
Vlastně je to uklidňující zjištění, nemyslíte? To, co dnes nazýváme nespavostí, byla pro naše praprarodiče nejproduktivnější a nejklidnější část dne. Zkuste se místo boje se sebou samým prostě uvolnit.
Stává se vám často, že se budíte přesně ve stejnou hodinu? A co v ten čas obvykle děláte? Napište nám své zkušenosti do komentářů.
