Představte si svět bez buněk, bez DNA a bez mírného klimatu. Většina z nás se ve škole učila o „prvotní polévce“ v oceánech, ale vědci nyní přicházejí s něčím mnohem hmatatelnějším – a popravdě i trochu nechutným. Podle nové studie mohl život začít jako obyčejný lepkavý gel přichycený k povrchu skal.
Je to fascinující představa: dříve než existovaly první organismy, existoval sliz. Tento „biomateriál“ fungoval jako inkubátor pro chemii, která by se v otevřené vodě prostě rozpadla. A co je na tom nejlepší? Podobné struktury možná právě teď hledáme na Marsu nebo ledových měsících Jupiteru.
Proč byla voda pro vznik života příliš agresivní
Většina teorií o původu života naráží na stejný problém. Jak se jednoduché molekuly v obrovském oceánu našly, propojily a vytvořily složitou RNA? Voda je sice základ života, ale pro jeho vznik je paradoxně až příliš destruktivní. Rozkládá totiž polymery dříve, než se stihnou stabilizovat.
Tady vstupuje do hry teorie „gelu na prvním místě“. Podle astrobiologa Tonyho Jia z Hirošimské univerzity nabídl pravěký sliz prostředí, které:
- Koncentrovalo živiny na jednom místě místo jejich rozptýlení.
- Chránilo před UV zářením, které by na tehdejší Zemi vše živé okamžitě spálilo.
- Umožňovalo selekci chemikálií, které spolu měly reagovat.
Sliz jako předchůdce první buňky
Možná to znáte, když si ráno zapomenete vyčistit zuby – ten jemný povlak, který cítíte, je bakteriální biofilm. Právě tento typ „matrice“ mohl být první laboratoří přírody. V tomto polotuhém prostředí mohla probíhat primitivní forma metabolismu – předávání elektronů mezi chemikáliemi, poháněné slunečním světlem.
V čem je ten trik? V gelu probíhají reakce, které spojují molekuly dohromady, mnohem snáze než v tekuté vodě. Sliz si prostě udržoval vlhkost, ale nebyl úplně mokrý. To umožnilo vznik komplexních řetězců, které dnes tvoří naše tělo.
Co to znamená pro nás (a pro vesmír)?
Pokud život skutečně začal jako sliz na kameni, mění to způsob, jakým hledáme mimozemský život. Už nemusíme hledat jen čistou vodu nebo konkrétní plyny. Měli bychom se zaměřit na geologické struktury, které dokázaly tyto gely udržet.
Mimochodem, až příště uvidíte na kameni u rybníka zelený sliz, vzpomeňte si, že se díváte na pravděpodobný model našich nejstarších předků. Gelová struktura nebyla jen vedlejším produktem, byla to možná ta nejdůležitější „technologie“, díky které tu dnes jsme.
Věříte spíše teorii o hlubokomořských vývěrech, nebo vám dává větší smysl tento „lepkavý“ začátek na souši? Dejte nám vědět v komentářích!
