Znáte ten pocit, kdy se po zimě těšíte na první kávu na sluníčku, ale místo čisté dlažby vás přivítá kluzký zelený povlak a mech? Většina z nás v tu chvíli bere do ruky tlakovou myčku, ale právě to může být začátek konce vaší krásné terasy. Vysoký tlak vody totiž narušuje strukturu kamene a vytváří mikroskopické trhlinky, ve kterých se řasám daří ještě lépe.
Všiml jsem si, že sousedé, kteří mají terasu jako ze škatulky, nepoužívají drahou chemii. Klíčem k úspěchu je totiž obyčejná jedlá soda, kterou máte pravděpodobně v kuchyni. Nejde o žádný zázrak, ale o čistou chemii: soda vytváří mírně alkalické prostředí, které zelený nános doslova nesnáší.
Proč klasické rady z internetu nefungují?
Možná jste slyšeli, že na mech platí ocet nebo sůl. V českých podmínkách, kde si zakládáme na poctivých zahradách, je to ale cesta do pekel. Tady je důvod, proč na ně zapomenout:
- Ocet ničí půdu: Kyselina octová se vsákne do podloží a změní jeho pH tak drasticky, že v okolí terasy už nic neporoste.
- Sůl poškozuje povrch: Agresivní solné krystaly rozežírají betonové i kamenné dlaždice, které se pak začnou drolit.
- Zákon to nevidí rád: Používání kuchyňské soli k hubení plevele je na zpevněných plochách oficiálně zakázáno.
Jak na „domácí pečeť“ proti mechu
A teď to nejdůležitější. Jak ze sody vytvořit bariéru, která udrží terasu čistou déle? Stačí dodržet tento jednoduchý postup, který v mé praxi funguje nejlépe:
- Vytvořte si hustou pastu smícháním jedlé sody a malého množství vody.
- Naneste ji kartáčem přímo na vyčištěné dlaždice, zejména do míst, kde se drží vlhkost.
- Nechte působit přes noc. Právě čas je zde důležitější než hrubá síla.
Mám pro vás ještě jeden postřeh: pokud máte dřevěnou terasu, soda není ideální. Tady sáhněte po lněném oleji. Krásně oživí barvu, uzavře póry dřeva a voda po něm prostě steče, místo aby se vsákla a podpořila růst plísní.
Na co si dát pozor při uzavírání povrchů
Někdy se ale do preventivního natírání (tzv. pečetění) raději nepouštějte. Pokud máte terasu na velmi vlhkém podloží, uzavření povrchu může způsobit, že se pod dlažbou nahromadí voda. Při prvních mrazech pak dlaždice jednoduše popraskají. Příroda má vždycky navrch, takže je lepší nechat materiál dýchat.
A jak bojujete se zeleným povlakem vy? Máte raději drsný kartáč, nebo sázíte na babské rady, které se dědí z generace na generaci? Napište mi do komentářů!
