Představte si, že ukážete umělé inteligenci fotku z dovolené v Krkonoších a ona vám během vteřin složí soundtrack, který zní jako od profesionálního skladatele. Není to sci-fi, ale realita, která právě dorazila do nahrávacích studií. Google totiž představil model Lyria 3, který definitivně smazává hranici mezi „robotickým“ zvukem a skutečným uměním.
Konec umělého plechu: Hudba, která má „duši“
Sledoval jsem první generátory hudby a jejich výstupy byly upřímně řečeno k pláči – znělo to jako zaseknutá kalkulačka. Ale u Lyria 3 jsem si všiml zásadního posunu. Tento model už nekombinuje jen náhodné tóny, ale rozumí struktuře skladby. Výsledkem je zvuk v profesionální kvalitě, který nerozeznáte od nahrávky z pražského studia.
Nejde jen o melodii. Lyria 3 dokáže něco, co bylo dříve nemožné:
- Vytváří neuvěřitelně realistické vokály včetně přirozeného dýchání a emocí.
- Skládá texty písní v několika jazycích najednou.
- Umožňuje vám diktovat přesné tempo (BPM) a náladu skladby.
Stačí jedna fotka a máte hit
Zatímco dřívější nástroje vyžadovaly složité textové příkazy, novinka od Googlu je multimodální. Funguje to jako filtr na kávu, ale pro emoce: do systému „nasypete“ video nebo obrázek a on z něj vyfiltruje tu správnou hudební atmosféru. Pro tvůrce na TikToku nebo YouTube v Česku to znamená konec nekonečného hledání v hudebních bankách.
Jak si postavit vlastní skladbu za 30 vteřin?
Mnoho lidí přehlíží, že u Lyria 3 máte nad výsledkem absolutní kontrolu. Není to „černá skříňka“, která vám něco náhodně vyhodí. Tady je krátký návod, jak na to:
- Vložíte vizuální podklad (třeba fotku letního večera na Náplavce).
- Zvolíte žánr – od klasiky až po techno.
- Nastavíte emoční náboj: chcete, aby to bylo melancholické, nebo nabité energií?
- Stisknete tlačítko a máte hotových 30 vteřin špičkového audia.
Ukradne mi AI hlas? Google má řešení
Bylo jen otázkou času, kdy se začne řešit zneužívání hlasů slavných zpěváků. Má to ale jeden háček, o kterém se moc nemluví. Google do každé skladby vkládá neviditelný vodoznak SynthID. Lidské ucho ho neslyší, ale speciální software okamžitě pozná, že hudbu složil algoritmus. Je to taková digitální DNA, která chrání autorská práva.
Vypadá to, že vstupujeme do éry, kdy k vytvoření hitu nebudete potřebovat konzervatoř, ale jen dobrý nápad a špetku vkusu. Co na to říkáte vy? Věřili byste skladbě v rádiu, kdybyste věděli, že ji složil počítač, nebo vám v takové hudbě bude vždy chybět lidský dotek?
