Je půl sedmé večer, vracíte se z práce v pražském shonu a jediné, co chcete, je klid. Místo toho vás v kuchyni čeká nekompromisní kritik v podobě vašeho čtyřletého syna, který vyžaduje výhradně suché těstoviny nebo dinosauří nugety z mrazáku. Pokud vám tato scéna připadá povědomá, nejste v tom sami – je to evoluční past, do které se chytily miliony rodičů.
Jako nutriční neurovědkyně jsem strávila roky zkoumáním toho, proč některé děti snědí i ústřici, zatímco jiné děsí pohled na kousek brokolice. Klíč k nápravě neleží v platech, ale v biologii a psychologii, kterou můžeme snadno hacknout ve svůj prospěch.
Geny, nebo výchova? Pravda o hořké chuti
Někdy za to vaše dítě opravdu nemůže. Příroda nás naprogramovala tak, abychom milovali sladké (mateřské mléko, ovoce) a odmítali hořké, což nás v minulosti chránilo před jedovatými rostlinami.
- Genetická citlivost: Asi 70 % populace má geny, kvůli kterým cítí hořkost v košťálové zelenině mnohem intenzivněji.
- Mýdlový koriandr: Až 20 % lidí má čichový gen, kvůli kterému jim tato bylinka chutná jako jar na nádobí.
- Prenatální trénink: Chuťové pohárky se tvoří už v děloze. Miminka matek, které v těhotenství pily mrkvovou šťávu, později mrkev přijímala mnohem lépe.
Zapomeňte na zákazy, zkuste Pavlovův reflex
Vzpomeňte si na slavné Pavlovovy psy. U dětí to funguje podobně. Pokud si jídlo spojí s negativním zážitkem, jako je věta „Dokud nesníš tu brokolici, nepůjdeš na YouTube“, vytvoříte v jejich mozku trvalý odpor.
Vykreslit zeleninu jako trest je nejrychlejší cesta, jak z ní udělat nepřítele. Naopak, pokud je jídlo spojeno s příjemným hlasem a uvolněnou atmosférou v Albertu nebo na farmářském trhu, mozek začne uvolňovat látky odměny.
Metoda 12 pokusů: Strategie trpělivého rodiče
Tady je ten nejdůležitější life hack: Dítě potřebuje až 12 expozic nové potravině, než ji skutečně přijme. Mnoho rodičů to vzdá po druhém odmítnutí, což je chyba. Ale pozor, existuje vychytralejší způsob než jen doufat.
- Princip mostu: Nabídněte novou chuť v kombinaci s něčím, co milují. Například přidejte trochu květáku do jejich oblíbených makaronů se sýrem.
- Vizuální známost: Nechte je si s jídlem hrát. Někdy stačí, když jídlo jen vidí na vašem talíři, aniž byste je nutili ho ochutnat.
- Efekt školky: Možná jste si všimli, že v kolektivu dětí sní i to, co doma odmítají. Sociální tlak může být v tomto věku skvělým pomocníkem.
Mimochodem, dobrá zpráva je, že u většiny dětí je vybíravost jen fází, která s nástupem do školy odezní. Pokud vaše dítě roste a prospívá, není třeba panikařit. Stačí vytrvat a nabízet, aniž byste z kuchyně dělali bojiště.
A jak je to u vás doma? Máte malého gurmána, nebo bojujete o každé sousto s „dinosauřími nugetami“?
