Většina z nás si počátek vesmíru představuje jako prázdnotu nebo chaos plný výbuchů. Nová data z CERNu však ukazují něco mnohem hmatatelnějšího a možná i trochu bizarního. V první miliontině sekundy po Velkém třesku nebyl vesmír plynem ani prachem, ale neuvěřitelně horkou a hustou tekutinou.
Při své práci v redakci se často setkávám s fascinujícími teoriemi, ale tohle je poprvé, co máme v rukou důkaz, že se mladý vesmír doslova „šplouchal“. Vědci z MIT a CERNu totiž dokázali zrekonstruovat podmínky, které panovaly těsně po zrodu všeho, co známe.
Jak chutná prapůvodní polévka
Odborně se této látce říká kvark-gluonové plazma (QGP). Představte si hmotu miliardkrát teplejší, než je povrch Slunce. V tomto extrémním žáru se atomy nemohly udržet pohromadě, a tak se rozplynuly do jakési „polévky“ základních částic.
Vědci dlouho spekulovali, zda se tato směs chová jako plyn, nebo jako kapalina. Díky srážkám iontů olova v obřím urychlovači částic (LHC) teď máme jasno. Kvarky, které touto směsí prolétají, za sebou zanechávají brázdu, úplně stejně jako motorový člun na hladině Vltavy nebo Lipna.
Klíčová zjištění experimentu:
- Vesmír byl v čase 0,000001 sekundy po Velkém třesku tekutý.
- Hmota byla tak hustá, že dokázala zpomalit i ty nejrychlejší částice.
- Tato „polévka“ vytváří víry a cáká podobně jako voda, když do ní hodíte kámen.
Proč je to důležité pro nás?
Možná si říkáte, proč nás trápí tekutost vesmíru před miliardami let. Odpověď je jednoduchá: je to základní recept na nás samotné. Bez této krátké „tekuté fáze“ by se částice neshlukly do atomů, nevznikly by hvězdy a nakonec ani my.
Zajímavý detail: Aby vědci tento jev potvrdili, museli prozkoumat 13 miliard srážek částic. Z tohoto obrovského množství dat našli pouze 2 000 případů, které fungovaly jako dokonalý „čistý experiment“ bez šumu. Je to jako hledat jedinou konkrétní kapku vody v rozbouřeném oceánu.
Maličký životní hack pro zvídavé
Chcete-li pochopit, jak se šíří energie v materiálu (což je základní princip tohoto výzkumu), zkuste si příště v kuchyni tento trik: klepněte lžičkou do hrnku s kávou a sledujte, jak se vlny odrážejí od stěn. Právě studiem těchto „poruch“ a jejich šíření vědci zjišťují, z čeho je svět vteřinu po vteřině postaven.
Fyzika je v jádru vlastně zábavná – když nevíte, jak něco funguje, prostě to do sebe nechte narazit rychlostí blízkou světlu a sledujte, co se stane.
Věříte, že se vědcům podaří jednou nasimulovat celý proces vzniku života v jedné zkumavce, nebo jsou některé věci v kosmu stále mimo náš dosah? Napište mi svůj názor do komentářů!
