Malé městské auto má většina z nás spojené s levným provozem – nízká spotřeba, levné díly a nulové starosti. Jenže moderní ojetiny tuto představu v posledních letech trhají na kusy. Některé malé benzínové motory, vyvinuté pro úsporu a nízké emise, totiž v reálném provozu vyžadují investice, které z „výhodné koupě“ udělají velmi drahou lekci.
Když méně neznamená levněji
Před patnácti lety v městských autech kralovaly jednoduché atmosférické motory. Nebyly to žádné rakety, ale jejich konstrukce byla čitelná: minimum složitých dílů znamenalo minimum drahých závad. Pak ale přišla éra „downsizingu“.
Výrobci začali do aut montovat malé agregáty s turbodmychadly a komplikovaným ovládáním ventilů. Na papíře v autosalonu to vypadalo skvěle: nízké emise a slušný zátah. Jenže pro kupujícího ojetiny v českých bazarech není důležité, co sliboval katalog, ale jak se motor chová po 150 tisících kilometrech.
Všiml jsem si, že největším nepřítelem těchto moderních motorů je paradoxně jejich hlavní revír – město. Krátké trasy, kdy se olej ani nestihne zahřát, a natažené servisní intervaly dokážou tyto stroje doslova popravit.
Zajímavé články:
Tři motory, na které si dejte pozor
Při výběru v inzerci buďte obzvláště obezřetní, pokud pod kapotou najdete tyto jednotky:
- 1.2 PureTech (PSA/Stellantis): Tento motor najdete v Peugeotech, Citroënech i Opelech. Jeho největší slabinou je rozvodový řemen máčený v oleji. Ten se může začít drolit a jeho úlomky ucpou mazací systém. Bez pravidelné kontroly hrozí totální kolaps motoru.
- 0.9 TwinAir (Fiat): Dvouválcový unikát se systémem MultiAir. Je extrémně citlivý na kvalitu a včasnou výměnu oleje. Pokud majitel šetřil, čeká vás drahá oprava elektrohydraulického ovládání ventilů.
- 1.2 TCe (Renault): Zejména starší verze měly sklony k vysoké spotřebě oleje. Pokud předchozí majitel nekontroloval měrku, motor se mohl nadměrně opotřebovat ještě před koncem záruky.
- 1.6 Prince (BMW/PSA): Motor v Mini nebo starších Peugeotech, který proslul vytahanými rozvodovými řetězy a karbonovými usazeninami.
Na co se zaměřit při prohlídce?
Nenechte se opít lesklým lakem. U městských aut mějte oči na stopkách v těchto bodech:
- Poslouchejte studený start: Jakékoli chrastění nebo nepravidelný chod po ránu značí problém s rozvody.
- Chtějte faktury, ne slova: Pokud prodejce tvrdí, že olej měnil po 10 tisících, ale nemá od toho doklad, nevěřte mu. V Česku se často jezdí na „long-life“ intervaly, které tyto motory zabíjejí.
- Kontrola víčka oleje: Silný nános emulze nebo karbonu vypovídá o nevhodném stylu jízdy (pouze krátké trasy po městě).
Proč je občas lepší „stará škola“?
Městské auto nepotřebuje zrychlení z nuly na sto za pět sekund. Potřebuje nastartovat, odvézt vás do práce a nesežrat vaši výplatu v servisu. Proto jsou klasické atmosféry, jako je legendární 1.2 Fire od Fiatu, 1.4 16V od Volkswagenu nebo motory VVT-i od Toyoty, stále tou nejchytřejší volbou.
Možná budou mít o litr vyšší spotřebu než moderní přeplňovaný litr, ale tento rozdíl bohatě vykompenzují tím, že u nich nemusíte měnit turbo nebo řešit zapečené pístní kroužky. Ale pozor, je tu jedna nuance – i u jednoduchých motorů musíte hlídat úniky kapalin, které jsou v městském provozu běžné.
Pamatujte, že nejlevnější auto při nákupu bývá málokdy nejlevnější po dvou letech vlastnictví. Máte zkušenost s moderním tříválcem, nebo nedáte dopustit na poctivou atmosféru? Napište nám do komentářů, kterému motoru byste se v bazaru vyhnuli obloukem!
