Znáte ten pocit, kdy se uprostřed noci probudíte a máte nutkání zkontrolovat, jestli jsou dveře do šatny opravdu zavřené? Jako milovník thrillerů jsem si myslel, že mě už nic nerozhodí. Pak se mi ale do rukou dostal jeden konkrétní román, kvůli kterému jsem poprvé po letech usínal s rozsvícenou lampičkou.
Pokud hledáte něco nového a jména jako Sebastian Fitzek už máte kompletně přečtená, mám pro vás tip, který vám nedovolí v klidu vydechnout. Nejde jen o další tuctovou detektivku, ale o psychologický teror, který si zahrává s vaším vnímáním reality.
Dům, který si pamatuje všechno
Příběh nás zavádí za Maggie Holtovou. Jako malá holka utekla se svou rodinou z viktoriánského sídla Baneberry Hall uprostřed noci. Její otec o tom napsal bestseller, který z domu udělal nejslavnější strašidelné místo v zemi. Háček je v tom, že Maggie si z té noci nic nepamatuje a nevěří ani slovu z otcovy knihy.
Vše se mění ve chvíli, kdy dům zdědí a rozhodne se do něj vrátit, aby ho opravila. Tady začíná ta pravá jízda:
- Dvě časové osy: Čtete úryvky z otcovy strašidelné knihy a zároveň sledujete Maggiinu současnou realitu.
- Rozostřená hranice: Brzy přestanete věřit vlastním smyslům – jsou to jen staré trubky, nebo se v rohu pokoje opravdu něco pohnulo?
- Konec, který neuhodnete: Autor Riley Sager je mistr v tom, že vás nechá koukat úplně jiným směrem, než odkud přijde rána.
Zajímavé články:
Proč je Riley Sager jiný než ostatní?
V českých knihkupectvích často narážíme na brutální thrillery plné krve. Sager na to jde jinak. Buduje plíživou úzkost. Je to ten typ strachu, který se vám usadí v zátylku, když jdete v noci chodbou pro sklenici vody. V knize Home – Dům stínů (v originále Home Before Dark) využívá klasické hororové kulisy, ale dává jim moderní, psychologický rozměr.
Můj osobní postřeh: Nejvíc mě mrazilo při srovnávání otcových vzpomínek s tím, co Maggie skutečně nachází v zaprášených pokojích. Ta nesrovnalost je děsivější než jakékoliv monstrum pod postelí.
Malý životní hack pro čtenáře thrillerů
Pokud se chystáte na tento kousek, doporučuji jednu věc: nečtěte ho v ložnici. Zkuste si ho nechat na odpoledne v kavárně nebo na cestu vlakem. Atmosféra knihy je tak sugestivní, že i známé zvuky vašeho bytu vám najednou začnou připadat cizí.
A až budete mít pocit, že už přesně víte, jak to skončí, otočte na další stranu. Sager s vámi ještě neskončil.
Máte také nějakou knihu nebo film, po kterém jste se báli jít v noci na záchod, nebo už jste vůči hororovým tématům úplně imunní?
