Většina z nás si myslí, že recept na dlouhověkost tkví v nekonečném pojídání brokolice a běhání maratonů. Italští vědci ale při zkoumání obyvatel Sardinie, kteří běžně oslavují sté narozeniny, narazili na něco mnohem fascinujícího. Ukazuje se, že váš přístup k životu ovlivňuje délku vašeho bytí víc, než si připouštíte.
Všiml jsem si, že v Česku často řešíme biopotraviny nebo drahé doplňky stravy, ale zapomínáme na to, co máme „v hlavě“. Přitom právě vaše osobnost rozhoduje o tom, jak vaše tělo zestárne.
Zapomeňte na geny, hledejte „otevřenost“
Vědecký tým pod vedením psycholožky Marii Chiary Fastame z univerzity v Cagliari porovnával seniory z tzv. „modré zóny“ s jejich sousedy. Výsledek? Ti, kteří se dožívají extrémně vysokého věku, vynikají v jedné ze složek velké pětky osobnostních rysů – v otevřenosti vůči zkušenostem.
Co to v praxi znamená? Nejde o to být extrovert a bavit celou hospodu u piva. Jde o vnitřní zvídavost. Tito lidé:
- Mají neustálou chuť se učit nové věci, i když je jim devadesát.
- Nebojí se změny a zkoušení nových postupů (třeba i v kuchyni nebo na zahradě).
- Aktivně vyhledávají intelektuální podněty, místo aby jen pasivně sledovali televizi.
Dlouhověkost není náhoda, je to vedlejší produkt aktivní mysli. Otevřenost totiž funguje jako motor, který vás nutí udržovat sociální vazby a hýbat se, aniž byste to brali jako povinné cvičení.
Zajímavé články:
Jak vaše povaha „filtruje“ stres
Zajímavým zjištěním bylo, že lidé s vysokou mírou neuroticismu (sklony k úzkostem a negativismu) vykazovali mnohem horší kvalitu života. Je to logické – stres funguje jako rez, která pomalu rozežírá náš organismus. Naopak lidé se silným svědomitím měli lepší schopnost zvládat životní rány.
Můj tip: Jak si „naordinovat“ dlouhověkost už dnes?
Nemusíte se stěhovat na Sardinii ani radikálně měnit jídelníček. Zkuste metodu „mikro-novinek“. Každý týden udělejte jednu věc jinak. Jděte domů z nákupu jinou ulicí, zkuste si stáhnout aplikaci na učení jazyků nebo si v knihovně půjčte knihu o tématu, kterému vůbec nerozumíte. Tato drobná kognitivní stimulace udržuje váš mozek v režimu „přežití v nejlepší formě“.
Osobnost sice není přímo lékem na nesmrtelnost, ale určuje, zda budeme ve stáří aktivními účastníky života, nebo jen unavenými pozorovateli. A právě ta chuť zkusit něco nového může být tím rozdílem mezi osmdesátkou a stovkou.
Co si o tom myslíte vy? Máte ve svém okolí někoho, komu je přes 80 a stále ho všechno zajímá, nebo věříte spíše na tu „zázračnou“ genetiku? Dejte mi vědět v komentářích!
