Možná si právě teď váš čtyřnohý přítel hoví na gauči nebo s vámi sdílí peřinu. Nová studie však naznačuje, že tito věrní společníci mohou hrát roli, kterou jsme doposud přehlíželi. Vědci totiž narazili na genetickou stopu „superbakterií“, které se nepozorovaně pohybují mezi zvířaty a lidmi.
Zapomeňte na strach z kuřecího masa nebo hospodářských zvířat. Největší riziko přenosu odolných mikrobů se podle všeho neskrývá ve velkochovech, ale přímo v našich domovech. A co je nejvíce zneklidňující? Tyto bakterie jsou geneticky téměř identické s těmi, které způsobují nejzávažnější infekce v nemocnicích.
Nepřítel jménem A. baumannii
Světová zdravotnická organizace (WHO) řadí bakterii Acinetobacter baumannii na seznam priorit č. 1. Je to zabiják, který se běžně vyskytuje na jednotkách intenzivní péče a dokáže odolat i těm nejsilnějším antibiotikům. Vědci z Nanjing Agricultural University analyzovali přes 500 vzorků z 17 zemí a výsledek je překvapil.
Zatímco divoká zvířata a hospodářský dobytek nesou kmeny s nízkou odolností, u psů, koček a koní je situace jiná. Jejich bakterie jsou v podstatě „dvojčaty“ těch lidských. V čem je hlavní problém?
- Genetická shoda mezi vzorky z domácích mazlíčků a lidí přesahuje 99,5 %.
- U psů a koček byly nalezeny geny odolné vůči karbapenemům – to jsou antibiotika poslední záchrany, která se u zvířat nesmí vůbec používat.
- Blízký fyzický kontakt (olizování v obličeji, spaní v posteli) usnadňuje výměnu mikroflóry.
Kde se stala chyba?
V praxi to funguje jako tichá pošta. Mnoho lidí v Česku má ve zvyku brát své mazlíčky na veterinu, kde se – stejně jako v lidských nemocnicích – mohou tyto odolné kmeny vyskytovat. Bakterie si pak jednoduše „přeskočí“ na srst nebo tlapky a cestují s vámi domů v MHD nebo v autě.
Zajímavé články:
Zajímavý detail: Vědci zjistili, že čáp bílý v sousedním Polsku nese mnohem méně odolné kmeny než průměrný pražský teriér. Je to jasný důkaz toho, že rozhodujícím faktorem je právě blízkost člověka a čistota prostředí, ve kterém žijeme.
Jak chránit sebe i svého psa
Tato zpráva neznamená, že se máte svého mazlíčka bát nebo ho přestat hladit. Žádný přímý důkaz o tom, že by konkrétní pes nakazil konkrétního člověka, zatím neexistuje. Je to spíše varování pro naši budoucnost. Tady je pár jednoduchých tipů, které fungují jako filtr proti přenosu:
- Mytí rukou: Po každém delším mazlení nebo čištění pelíšku si umyjte ruce mýdlem.
- Veterinární hygiena: Po návštěvě veteriny otřete psovi tlapky vlhčeným ubrouskem.
- Zdravý odstup: I když je to těžké, zkuste omezit olizování obličeje a otevřených ran.
Mimochodem, všimli jste si někdy, jak často si váš pes olizuje tlapky po procházce ve městě? Možná právě to je chvíle, kdy se tvoří neviditelný most mezi nemocničním prostředím a vaší ložnicí.
Sdílíte se svým mazlíčkem postel, nebo máte striktní pravidla pro to, kam pes smí a kam ne? Napište nám do komentářů, jestli vás tyto výsledky výzkumu vedou k přehodnocení hygieny u vás doma.
