Představte si, že stavíte nejvýkonnější stroj v historii lidstva, ale zastaví vás věc, kterou najdete i ve svém kuchyňském dřezu – netěsnící spoj. NASA právě restartovala odpočet pro misi Artemis II a celý svět napjatě sleduje, zda oprava drobných součástek konečně otevře cestu k Měsíci. Pokud se to nepovede teď, sen o návratu lidí k našemu sousedovi se opět odkládá na neurčito.
Problém, který se neustále vrací
Možná si říkáte, co je tak těžkého na natankování rakety. Jenže kapalný vodík je pořádně „vychytralé“ palivo. Je tak lehký a má tak malé molekuly, že unikne i tou nejmenší skulinou, kterou by běžný plyn neprošel. V NASA to přirovnávají k pokusu udržet písek v cedníku.
- Dvě nová těsnění: Inženýři museli kompletně vyměnit kritické spoje na rampě.
- Ucpaný filtr: I malé zrnko nečistoty dokáže v systému SLS napáchat škody za miliony dolarů.
- Tři roky čekání: Tyto úniky trápily už první bezpilotní let a NASA si nemůže dovolit riskovat životy posádky.
Jak to ovlivní cestu za Měsíc?
V posledních dnech panovalo na floridském mysu Canaveral napětí, které by se dalo krájet. Tým kontrolorů už zasedl ke svým konzolím k takzvanému „mokrému nácviku“. Jde o všechno: pokud nádrže ve čtvrtek udrží palivo bez jediného úniku, cesta pro čtyři astronauty se uvolní už na začátek března.
Víte, ono to funguje podobně jako s vaším autem před dlouhou dovolenou v Chorvatsku. Taky nejdřív zkontrolujete každou hadičku, než vyrazíte na cestu dlouhou tisíce kilometrů. Akorát v tomto případě ta cesta měří 400 000 kilometrů a vede kolem odvrácené strany Měsíce.
Co nás čeká v nejbližších hodinách:
- Naplnění nádrží pod extrémním tlakem.
- Simulace posledních sekund před startem.
- Důkladná analýza dat, která rozhodne o datu 6. března.
Mimochodem, věděli jste, že naposledy se lidé procházeli po měsíčním povrchu v roce 1972? My v Česku jsme tehdy měli technologii úplně jinde, a dnes se vracíme k Měsíci s technikou, která je sice moderní, ale stále bojuje se stejnými fyzikálními zákony jako v éře Apollo.
Verdikt: Je to bezpečné?
NASA se rozhodla nespěchat. I když existovala možnost posunout start o pár dní dříve, bezpečnost má absolutní přednost. Inženýři teď sledují každý senzor jako ostříž. Je to fascinující ukázka toho, že i v době umělé inteligence a supersledování závisí osud vesmírné mise na poctivé ruční práci a jednom kvalitním těsnění.
Věříte, že se NASA podaří březnový termín dodržet, nebo nás čekají další odklady kvůli technickým detailům? Napište mi svůj názor do komentářů!
