Představte si, že se díváte na mapu a vidíte město, kde svítí jen čtyři pouliční lampy, ale domy i lidé jsou neviditelní. Přesně takový rébus právě vyřešil mezinárodní tým vědců, když narazil na objekt CDG-2. Je to kandidát na takzvanou „temnou galaxii“, místo, kde téměř úplně chybí hvězdy, ale něco tam přesto drží pohromadě.
Vsadím se, že i vy jste si v dětství představovali vesmír jako černou prázdnotu posetou zářícími body. Jenže realita je mnohem podivnější. Většina vesmíru je „neviditelná“ a my teď máme v rukou důkaz, že existují celé galaxie tvořené skoro výhradně temnou hmotou. To mění vše, co jsme si mysleli o tom, jak vznikají domovy pro budoucí sluneční soustavy.
Detektivní práce ve vzdálenosti 300 milionů světelných let
Jak najdete něco, co nesvítí? Astronomové na to šli oklikou. Místo hledání samotné galaxie se zaměřili na její „bodyguardy“ – takzvané kulové hvězdokupy. Jsou to husté chomáče milionů hvězd, které jsou tak pevně provázané gravitací, že přežijí i ty nejdivočejší vesmírné katastrofy.
- Vědci použili data z Hubblova teleskopu a nového evropského lovce temnoty Euclid.
- Objevili čtyři hvězdokupy, které se pohybovaly společně, jako by byly spojeny neviditelným provazem.
- Pokročilá statistika pak pod nimi odhalila extrémně slabou záři, která odpovídá zhruba šesti milionům sluncí. To zní jako hodně, ale v měřítku galaxií je to skoro nic.
Proč tato galaxie „zhasla“?
V naší praxi se často setkáváme s tím, že Galaxie v kupách (jako je ta v Perseu) o svůj plyn prostě přijdou. Představte si to jako jízdu v kabrioletu s rozpuštěnými vlasy – vítr (v tomto případě interakce s okolím) vám prostě „vyfoukne“ všechen materiál potřebný pro tvorbu nových hvězd.
Zůstala jen temná hmota a ty nejodolnější hvězdokupy. Je to vlastně taková vesmírná kostra, která nám ukazuje, co zbyde, když galaxie přijde o svou zářivou duši.
V čem je tento objev užitečný pro nás?
Možná si říkáte, proč řešit něco tak vzdáleného. Ale pochopení temné hmoty je svatým grálem fyziky. Pokud dokážeme tyto objekty mapovat, můžeme lépe předpovědět, jak se bude vesmír rozpínat a co čeká naši Mléčnou dráhu za miliardy let. Navíc nás to učí jednu důležitou věc: To, co nevidíme, bývá často mnohem důležitější než to, co nám bije do očí.
Tady je malý tip pro příští pozorování noční oblohy: Až budete někde na Šumavě nebo v Beskydech, kde je skutečná tma, zkuste si uvědomit, že mezi těmi tisíci viditelnými body se skrývají miliony neviditelných „přízraků“, jako je CDG-2.
A co vy? Věříte, že vesmír je plný neviditelných struktur, nebo si myslíte, že nám jen chybí lepší brýle, abychom viděli to, co už tam dávno je? Napište mi svůj názor do komentářů!
