Pokaždé, když vzhlédneme k nebi a vidíme padající hvězdu, přejeme si něco hezkého. Ale co když to, co vidíte, není meteorit, ale hořící kus lithiové baterie? Nedávný objev mezinárodního týmu vědců ukazuje, že naše „čistá“ horní atmosféra dostává zásah, o kterém jsme donedávna neměli ani tušení.
Neviditelný otisk prstu nad našimi hlavami
Všimli jste si někdy, jak se v Česku v posledních letech změnila barva zapadajícího slunce nebo noční oblohy? Možná za to nemůže jen prach z dálnic, ale něco mnohem výš. Vědci z Leibnizova institutu poprvé přímo potvrdili, že kovový prach z raket SpaceX zůstává viset v mezosféře jako chemický otisk prstu.
Tato oblast, zhruba 80 až 120 kilometrů nad námi, je pro nás kriticky důležitá. Právě tam se totiž odehrávají procesy, které ovlivňují:
- Signál vaší GPS a stabilitu rádiového spojení.
- Stav ozonové vrstvy, která nás chrání před spálením od slunce.
- Globální vzorce počasí, které v posledních letech tak rády překvapují i české zemědělce.
Laserem proti vesmírnému odpadu
V praxi to proběhlo jako z filmu. Vědci použili vysoce citlivé lasery a 20. února 2025 zachytili neobvyklý záblesk lithia. Pomocí modelování trajektorie zjistili, že jde o pozůstatek horního stupně rakety Falcon 9, který shořel nad Atlantikem. Bylo to poprvé, co jsme ze země „chytili při činu“ konkrétní kus vesmírného šrotu při jeho zániku.
Ale je tu jeden háček. Zatímco u nás v Česku řešíme emise u aut a třídíme plasty, ve vesmírném průmyslu zatím vládne „divoký západ“. Žádná regulace pro emise v horní atmosféře prostě neexistuje. A SpaceX Elona Muska plánuje v budoucnu vypustit až milion satelitů pro své vesmírné datové centrum. Každý z nich jednou shoří a uvolní do vzduchu lithium, hliník a chlór.
Proč by nás to mělo pálit?
Někdo by mohl říct, že je to jen trocha prachu. Ale věda varuje před řetězovou reakcí. Saze z raket ohřívají horní vrstvy atmosféry a hliník může zpomalit obnovu ozonové díry. Je to jako kdybyste si v obýváku zapálili táborák a doufali, že větrání otevřeným oknem vše vyřeší – jenže to okno je v tomto případě naše jediná ochrana před UV zářením.
Co můžeme dělat?
Zatímco čekáme na mezinárodní dohody, můžeme jako spotřebitelé tlačit na transparentnost. Tady je pár faktů, které si příště vybavíte, až uslyšíte o dalším úspěšném startu rakety:
- Do roku 2030 shoří v atmosféře několik tun materiálu denně.
- Lithium z baterií satelitů se v přírodě v takové výšce normálně nevyskytuje.
- Vliv na naše zdraví skrze ozonovou vrstvu zatím není plně vyčíslen, ale první data jsou znepokojivá.
A teď k vám – věříte, že technologický pokrok ve vesmíru stojí za takové riziko pro naši atmosféru, nebo by měly firmy jako SpaceX povinně platit za „úklid“ nebe? Dejte mi vědět v komentářích, docela by mě zajímal váš názor na tuhle vesmírnou daň.
