Představte si, že najdete rodinné fotoalbum staré téměř čtyři miliony let, ale někdo ho rozstříhal na tisíce kousků a zalil do betonu. Přesně takový oříšek museli rozlousknout vědci u jedné z nejvzácnějších koster světa. Little Foot, naše dávná příbuzná, konečně dostala tvář a výsledek mění to, co jsme si mysleli o evoluci.
Detektivní práce v digitálním světě
Když se v jihoafrické jeskyni Sterkfontein poprvé našly kosti Little Foot, nikdo netušil, jak složité bude zrekonstruovat její hlavu. Miliony let tlaku horniny lebku doslova rozdrtily a deformovaly. Vypadala spíše jako hromádka suti než jako pozůstatek tvora, který kdysi chodil po našem světě.
Vědci z Francie na to ale šli moderně. Místo abisovaného dláta použili mikro-CT skeny s tak vysokým rozlišením, že byste na nich viděli i tloušťku lidského vlasu. Lebku virtuálně rozdělili na pět bloků a skládali ji jako nejnáročnější 3D puzzle v historii lidstva.
Proč má Little Foot jiné oči?
Při srovnávání s jinými lidoopy a lidmi si tým paleontoložky Amélie Beaudet všiml něčeho zvláštního. Tvar jejích očních důlků je unikátní. Tady jsou hlavní zjištění, která vědce překvapila:
Zajímavé články:
- Východní mozek v jižním těle: Ačkoliv žila na jihu Afriky, její lebka se více podobá druhům z východní části kontinentu.
- Tlak na zrak: Specifický tvar očí naznačuje, že se musela adaptovat na drsné prostředí, kde bylo těžké najít potravu.
- Záhada druhu: Little Foot možná nepatří k žádnému známému druhu Australopitéka, ale je to úplně nová větev našeho rodokmenu.
V čem je ten trik s evolucí?
Mnozí z nás si evoluci představují jako přímou čáru k modernímu člověku. Při pohledu na tuto rekonstrukci si ale uvědomíte, že to byl spíše chaos. Příroda neustále experimentovala s tvarem obličeje podle toho, jaké ovoce zrovna rostlo na stromech nebo jak moc svítilo slunce v tehdejší africké savaně.
Můžeme věřit digitální tváři?
Vědci upřímně přiznávají, že jde o předběžný model. Některé deformace jsou tak silné, že ani superpočítače si s nimi neporadí na 100 %. Je to trochu jako restaurování starého hradu – víte, kde stály zdi, ale přesnou barvu okenic si musíte domyslet.
Mimochodem, věděli jste, že vypreparovat tuto kostru z kamene trvalo celých 15 let? U nás v Česku trvá povolení dálnice podobně dlouho, ale v archeologii je to mžik oka vzhledem k věku nálezu 3,67 milionu let.
Co říkáte na tvář naší dávné příbuzné vy? Přijde vám v jejích rysech něco povědomého, nebo je to pro vás stále jen „vzdálený opičí bratranec“? Napište mi svůj názor do komentářů!
