Možná máte pocit, že svému psovi rozumíte i bez slov. Když má radost, vrtí ocasem, když se bojí, stáhne ho mezi nohy. Jenže nová studie ukazuje, že v jedné zásadní věci naprosto selháváme. Naši psi totiž trpí v tichosti a my si toho všimneme, až když je pozdě.
Vlastně mě to až zamrazilo. V mé praxi se často setkávám s majiteli, kteří „zlobení“ nebo lenost svého psa přisuzují věku nebo tvrdohlavosti. Pravda je přitom mnohem prostší a smutnější. Váš pes se vám snaží říct, že ho něco bolí, ale vy mluvíte jiným jazykem.
Experiment, který otevřel oči
Vědci testovali přes 600 lidí, včetně zkušených pejskařů. Výsledek? Zatímco kulhání pozná každý, jemné signály nám unikají. Paradoxně lidé, kteří psa nikdy neměli, si některých projevů bolesti všimli dříve než dlouholetí chovatelé. Možná jsme prostě vůči svým mazlíčkům až příliš nekritičtí nebo „provozní slepí“.
Psi mají totiž v genech zakódováno, že bolest se nesmí dávat najevo. V přírodě je slabost rozsudkem smrti. Proto váš parťák nebude kňučet, dokud to nebude k nevydržení. Místo toho vám pošle šifrovanou zprávu skrze své chování.
Zajímavé články:
Signály, které nesmíte ignorovat:
- Časté olizování pysků a nosu: Pokud zrovna nevidí pamlsek, může to být projev stresu z fyzického nepohodlí.
- Změna frekvence mrkání: Přivřené oči nebo naopak vytřeštěný pohled a časté mrkání jsou jasným indikátorem nepohody.
- Noční neklid: Pokud pes nemůže najít polohu, neustále se přechází nebo „stínuje“ své majitele víc než obvykle.
- Zívání v divných situacích: Pes se nesnaží říct, že je ospalý, ale snaží se uvolnit vnitřní napětí z bolesti.
- Změna kvality srsti: Bolest ovlivňuje hormony a prokrvení, srst se může začít vlnit jinak nebo ztratit lesk.
Není to agresivita, je to volání o pomoc
Všimli jste si, že je váš pes najednou přecitlivělý na hlasité zvuky? Nebo po vás vystartoval, když jste se ho dotkli na zádech? Než začnete hledat kontakt na cvičitele nebo behavioristu, zastavte se a objednejte se k veterináři. Chronická bolest je nejčastější příčinou náhlé „agresivity“ u psů v českých domácnostech.
Schválně se dnes večer na svého psa podívejte jinak. Sledujte, jak pokládá uši, jak často odvrací hlavu, když ho hladíte, nebo jestli se na chvíli nezastaví (takzvaně nezamrzne) uprostřed pohybu. Jsou to vteřinové momenty, které vám řeknou víc než rentgen.
Malý tip pro vás:
Natočte si svého psa na mobil, když odpočívá nebo když vstává z pelíšku. Pak si video pusťte zpomaleně. Často uvidíte drobné zaváhání nebo svalový stah v obličeji, který v běžné rychlosti oko nezachytí. Mimochodem, zkušenost je v tomto k nezaplacení – lidé, kteří už kdysi měli nemocného psa, jsou v rozpoznávání těchto mikrosignálů o 40 % úspěšnější.
Už se vám někdy stalo, že jste řešili „problémové chování“, a nakonec se ukázalo, že psa jen bolel zub nebo záda? Napište nám své zkušenosti do komentářů, může to pomoci ostatním poznat varovné signály včas.
