Když se v ulicích poprvé objevily sdílené elektrické koloběžky, působilo to jako malý zázrak. Stačilo pár kliknutí v aplikaci a už jste svištěli městem bez čekání na zastávce nebo pocení v kopcích. Jenže čím více jich v provozu přibývalo, tím jasněji se ukazovala i odvrácená strana: koloběžky povalující se uprostřed chodníků, nebezpečné manévry mezi chodci a jízda bez přileb.
Brusel, neoficiální hlavní město Evropské unie, se nyní rozhodl k radikálnímu kroku. Magistrát oznámil, že neplánuje obnovit licence provozovatelům a sdílené koloběžky by měly z ulic úplně zmizet do roku 2027. Místo nich chce město masivně podpořit síť sdílených kol. Je to konec éry, která měla změnit městskou mobilitu?
Bezpečnost jako hlavní argument
Na první pohled jsou koloběžky geniální. Ideální na krátké trasy, kam se nevyplatí jet metrem, a skvělý nástroj, jak se vyhnout zácpám. Bruselští radní ale tvrdí, že toto pohodlí má příliš vysokou cenu. Hlavním důvodem pro zákaz je bezpečnost a chaos ve veřejném prostoru.
Všiml jsem si, že stížnosti obyvatel jsou všude stejné. Koloběžky blokují vjezdy, pletou se pod nohy seniorům a rodičům s kočárky. Čísla jsou navíc neúprosná:
- Jen v Bruselu bylo v roce 2025 při nehodách na koloběžkách zraněno 666 lidí.
- To představuje nárůst o 26 % oproti předchozímu roku.
- Většina incidentů se stala kvůli jízdě na chodníku nebo ve dvou lidech.
Názorový střet: Úspora času versus pořádek
Obyvatelé měst jsou rozdělení na dva nesmiřitelné tábory. Mladší generace na koloběžky nedá dopustit. Jeden z uživatelů mi popsal, že cesta do centra mu koloběžkou trvá 12 minut, zatímco MHD by mu zabrala 35 minut i s přestupem. Pro něj není zákaz „nastolením pořádku“, ale čistou ztrátou času.
Zajímavé články:
Na druhé straně stojí lidé, kteří se ve vlastním městě přestávají cítit bezpečně. Problémem totiž není koloběžka jako stroj, ale způsob, jakým ji používáme. Bezohlednost k ostatním účastníkům provozu udělala z moderního řešení veřejného nepřítele číslo jedna.
Proč pouhý zákaz nemusí fungovat
Tady narážíme na zajímavou nuanci. Pokud zmizí sdílené koloběžky, lidé pravděpodobně přesedlají na ty soukromé. A ty se regulují mnohem hůře. Sdílené platformy mohou softwarově omezit rychlost v historických centrech nebo hlídat parkovací zóny. U soukromého stroje nic takového neexistuje.
Praktický tip pro uživatele v našich městech: Pokud se chcete vyhnout pokutám a nenávistným pohledům, naučte se „pravidlo volného metru“. Nikdy nenechávejte koloběžku tak, aby po obou stranách nezůstal alespoň metr a půl volného prostoru. V Praze nebo Brně jsou navíc pro parkování vyhrazeny konkrétní virtuální zóny – jejich ignorování je nejkratší cesta k tomu, aby i u nás přišla podobná restrikce jako v Bruselu.
Co si z toho vzít?
Příběh z Bruselu je jasným varováním i pro nás. Pohodlí jednoho nemůže vznikat na úkor bezpečnosti druhého. Pokud systém nedokáže ochránit nejslabší články dopravy – tedy chodce a seniory – pak prostě nefunguje správně.
Myslíte si, že by úplný zákaz sdílených koloběžek pomohl uklidnit dopravu i v českých městech, nebo je to zbytečně přísný krok? Dejte nám vědět do komentářů!
