Představte si situaci, kdy jde o holé přežití a kolem není nic k jídlu. Historie ukazuje, že lidé se v extrémních chvílích k pojídání vlastního druhu vraceli opakovaně. Jenže proč se tento zvyk nikdy neudržel jako běžná strategie?
Vědci z Karlovy univerzity v Praze a polské Vratislavi se na tento temný fenomén podívali optikou čísel a pravděpodobnosti. Jejich závěr je mrazivě logický: nejde jen o morálku, ale o čistou matematiku přežití, která z kanibalismu dělá evoluční past.
Rovnice smrti: Kdy se maso nevyplatí
Z čistě biologického hlediska je lidské maso zdrojem energie jako každé jiné. Petr Tureček z Karlovy univerzity však upozorňuje, že dlouhodobý kanibalismus je pro populaci neudržitelný. Tým vědců v prestižním časopise PNAS popsal scénář, kdy by se tento návyk mohl vyplatit:
- Naprostý nedostatek jiné potravy v okolí.
- Maso pochází z již mrtvých jedinců (nulový výdej energie na lov).
- Potrava projde důkladnou tepelnou úpravou.
- Oběť sama nebyla kanibalem.
Ale je tu háček. Čím déle tento řetězec trvá, tím rychleji se v komunitě šíří smrtící patogeny, na které je lidský imunitní systém krátký, pokud pocházejí ze stejného druhu.
Prokletí rodu Fore a neviditelný zabiják
Vzpomeňte si na příběh kmene Fore z Papuy-Nové Guineje. Je to jako z hororu, ale jde o historický fakt. Tito lidé praktikovali rituální pojídání svých zesnulých, což vedlo k epidemii kuru — nevyléčitelného onemocnění mozku.
Zajímavé články:
Původcem kurů jsou priony, zmutované bílkoviny, které nezničíte ani varem. Jakmile se v uzavřené skupině objeví „kanibal, který snědl kanibala“, riziko nákazy roste exponenciálně. Matematický model jasně ukazuje, že taková komunita se zhroutí dřív, než se stačí adaptovat.
Kulturní tabu jako záchranná brzda
Možná vás napadne, že odpor ke kanibalismu je jen věcí výchovy. Vědci však naznačují něco jiného. Naše hluboce zakořeněné „fuj“ funguje jako evoluční štít. Kulturní tabu, které se vyvinulo napříč kontinenty, nás vlastně chrání před tím, abychom jako druh nespáchali biologickou sebevraždu.
Mimochodem, čeští vědci touto studií dokázali, že i tak abstraktní věc, jako je společenský zvyk, může mít pevné základy v epidemiologii a teorii her.
Zůstala jen psychologická válka
Pokud se kanibalismus přesto někde objevil i mimo hladomory, mělo to často strategický důvod. V historii šlo o nástroj teroru a zastrašování sousedních kmenů. Být označen za kanibala znamenalo pro okolí hrozbu, kterou nikdo nechtěl podcenit.
V dnešní době, kdy si v supermarketu na rohu můžeme vybrat z desítek druhů bezpečných bílkovin, působí tyto výpočty jako z jiného světa. Přesto nám připomínají, jak tenká je hranice mezi civilizací a biolgií.
Věříte, že jsou naše morální zásady jen skrytými mechanismy, jak se vyhnout nemocem? Napište nám do komentářů svůj názor.
