Možná to znáte taky: projdete knihkupectví, prolistujete desítky novinek, ale máte pocit, že se všechno opakuje. Jako náročný čtenář už málokdy narazím na knihu, která by mě donutila zapomenout na spánek. Po hitu Pomocnice od Freidy McFadden jsem si myslela, že mě dlouho nic nezasáhne, dokud se mi do rukou nedostala psycholožka Augusta Bloom.
Narazila jsem na ni v podstatě náhodou a musím přiznat, že jsem se okamžitě ocitla uprostřed čtenářské horečky. Pokud hledáte něco, co má spád a nenechá vás vydechnout, je tohle přesně ta trefa do černého, kterou vaše knihovnička potřebuje.
Hra, kterou nikdo nechce hrát
Představte si, že dostanete k narozeninám přání s textem: „Tvým dárkem je hra – odvážíš se hrát?“ V Londýně takto zmizí čtyři lidé a policie je bezradná. Tady na scénu nastupuje Dr. Augusta Bloomová, soukromá detektivka a psycholožka, která vidí to, co ostatní přehlížejí.
Při analýze životů zmizelých zjistí mrazivou věc:
- Všichni měli temnou stránku, kterou tajili před světem.
- Pachatel rafinovaně využívá jejich vlastní násilný potenciál.
- Hra není jen pro oběti, ale i pro samotnou Augustu.
Zajímavé články:
Proč vás tato série nepustí
Krátké kapitoly jsou past. Autorka Leona Deakin používá trik, který známe od mistrů žánru – každá kapitola končí mírným cliffhangerem. V českém prostředí, kde jsme zvyklí na hutné thrillery, je tato dynamika neuvěřitelně osvěžující. Řeknete si „jen jednu kapitolu“ a najednou zjistíte, že jste o 50 stran dál a venku už svítá.
Na rozdíl od mnoha jiných detektivek zde není hlavní hrdinka supermanka, ale expertka na lidskou psychiku. Je to trochu jako sledovat Sherlocka, ale s mnohem temnějším, psychologickým nádechem, který se vám dostane pod kůži.
Můj tip pro nejlepší zážitek
Pokud se rozhodnete do Mind Games (v češtině jako Smrtící hra) pustit, doporučuji začít v pátek večer. Mimochodem, malý lifehack: uvařte si k tomu silný čaj nebo si otevřete láhev dobrého moravského vína, protože od téhle knihy opravdu nebudete chtít vstávat ani pro pití.
Verdikt, který mluví za vše
To, že jsem si hned po dočtení prvního dílu objednala pokračování s názvem Lost (Ztraceni), mluví za vše. Je to přesně ten typ příběhu, u kterého máte chuť okamžitě volat kamarádce a probrat s ní, jak byste se v dané situaci zachovali vy.
Už jste někdy četli knihu, u které jste měli pocit, že se autor naboural do vaší vlastní hlavy? Podělte se o své tipy v komentářích, ráda objevím další skryté poklady!
