Dnes máme jasno: za kolísání teplot mohou skleníkové plyny, které vypouštíme do ovzduší. Nové vzorky z antarktického ledu ale ukazují, že historie naší planety byla mnohem komplikovanější a možná i trochu děsivější, než jsme si dosud připouštěli.
Při studiu nejstaršího ledu na světě v oblasti Allan Hills v Antarktidě narazili vědci na něco, co zpochybňuje naše dosavadní modely. Ukazuje se, že existovala období, kdy hladina CO2 v atmosféře prakticky stagnovala, a přesto se planeta dramaticky ochlazovala a tvořily se obrovské ledovce. Něco jiného totiž drželo ruku na termostatu Země.
Tajemství ukryté v „modrém ledu“
Většina z nás si Antarktidu představuje jako nekonečnou bílou pláň. Oblast Allan Hills je ale jiná – je to oblast takzvaného modrého ledu. Silné větry zde odvanou čerstvý sníh a odhalí led starý až 6 milionů let, který je doslova zamrzlou časovou schránkou.
V tomto ledu jsou uvězněny drobné bublinky vzduchu. Když je vědci analyzovali, zjistili fascinující věci:
- Stabilní plyny: Hladina oxidu uhličitého a metanu byla před 3 miliony let překvapivě stálá.
- Teplotní šok: Navzdory stabilitě plynů došlo před 2,7 miliony let k drastickému ochlazení oceánů.
- Nobelovy plyny jako teploměr: Vědci použili xenon a krypton k přesnému určení tehdejší teploty vody.
Když skleníkové plyny nehrají hlavní roli
Je to jako s topením v domě. Všichni si myslíme, že teplota závisí jen na tom, jak moc otočíme knoflíkem (CO2). Ale data z Antarktidy naznačují, že oceány mají svou vlastní hlavu. Před miliony let se mořská voda ochladila natolik, že to spustilo éru ledovců v severní polokouli, aniž by se výrazně změnilo složení atmosféry.
Zajímavé články:
V mém chápání klimatu je to podobné, jako když vám doma běží klimatizace na plný výkon, ale někdo nechal otevřené okno do mrazu. I když „nastavení“ (plyny) zůstává stejné, výsledek je úplně jiný. Tuto „neviditelnou sílu“ oceánů se nyní snažíme pochopit, abychom věděli, co nás čeká v Česku, až se proudy v Atlantiku začnou měnit.
Proč je to důležité pro nás?
Možná si říkáte, co je mi po ledu starém miliony let. Odpověď je jednoduchá: pokud chceme stabilizovat naši planetu, musíme vědět, jak fungovala „v továrním nastavení“, než jsme do systému začali zasahovat my. Oceány jsou obrovskou baterií tepla a jejich chování může převážit i vliv atmosféry.
Praktický tip pro vás: Sledujte zprávy o teplotě severního Atlantiku. Právě tam se v historii „přepínalo“ klima nejčastěji. I malé změny v oceánském proudění mohou v budoucnu v Evropě způsobit extrémní výkyvy počasí, na které nebudou stačit ani ty nejlepší předpovědi.
Závěr
Výzkum z Allan Hills nám říká, že klima je mnohem citlivější mechanismus, než jsme si mysleli. Buď stačí jen nepatrná změna CO2 k růstu ledovců, nebo oceány skrývají sílu, kterou jsme v našich modelech podcenili.
Myslíte si, že lidstvo dokáže včas pochopit a ovlivnit tak obrovský systém, jako jsou světové oceány, nebo jsme jen pasažéři na lodi, kterou už nejde zastavit? Podělte se o svůj názor v komentářích!
