Většina z nás má podzim spojený s klasickým závinem, ale upřímně – komu se chce neustále bojovat s tenkým těstem, které se rádo trhá? Všimla jsem si, že největší úspěch mají recepty, které spojují křupavý povrch s vláčným vnitřkem, a přesně to tyto „taler“ splňují. Pokud máte doma pár unavených jablek z Lidlu nebo ze zahrady, máte vyhráno.
Zapomeňte na válení těsta
Hlavní rozdíl oproti klasice je v konzistenci. Zatímco u štrůdlu hraje prim těsto, tady hrají hlavní roli jablka obalená v lehkém nadýchaném základu.
- Žádné čekání: Těsto nemusí kynout ani odpočívat v lednici.
- Efekt „jednoho plechu“: Stačí vám lžíce a papír na pečení.
- Vláčnost: Díky citrónové šťávě a máslu zůstanou koláčky šťavnaté i druhý den.
Trik, který pekaři často přehlížejí
V mé praxi se potvrdilo, že největší chybou je jablka jen tak nakrájet do těsta. Tajemství dokonalé chuti tkví v pětiminutové lázni. Jakmile jablka nakrájíte, promíchejte je s citrónem a skořicí a nechte je chvíli „potit“. Ta voňavá šťáva, která se uvolní, musí jít do těsta celá – právě ona dodá dezertu tu hloubku, kterou v kupovaných sušenkách nikdy nenajdete.
Zajímavé články:
Co budete potřebovat (na cca 15 kousků):
- 4 střední jablka (ideálně kyselejší typ jako Granny Smith)
- 100 g změklého másla a 80 g cukru
- 2 celá vejce
- 200 g hladké mouky a vrchovatá lžička kypřicího prášku
- Skořice, vanilkový cukr a špetka soli pro zvýraznění chutí
Jak na to, aby byly perfektní
Troubu si předehřejte na 180 stupňů. Máslo s cukrem vyšlehejte do světlé pěny – nespěchejte, trvá to asi 3 minuty. Pak přidávejte vejce jedno po druhém. Nakonec jemně vmíchejte mouku a jablečnou směs. Tady je malý hack: lžíci, kterou sázíte hromádky na plech, si vždy namočte ve studené vodě. Těsto se nebude lepit a tolary budou mít krásný tvar.
Pečte 20 až 25 minut, dokud okraje nezezlátnou. Mimochodem, pokud jich uděláte víc, dají se skvěle zamrazit. Stačí je pak zabalit do alobalu a nechat krátce prohřát v troubě – chutnají jako právě vytažené.
Zkoušeli jste někdy do jablečných moučníků přidat špetku kardamomu, nebo zůstáváte věrní jen české skořicové klasice? Dejte mi vědět v komentářích!
