Všechno to začalo nenápadně u jedné žárovky. Žádný robotický terminátor, ale obyčejné světlo v obýváku, které manžel přinesl v pátek večer s výrazem, jako by koupil lístek do první třídy vesmírné lodi. Tehdy jsem ještě netušila, že o pár měsíců později se budeme doma chovat podle pravidel našich spotřebičů.
Vítejte v realitě, kde domov není jen místo k žití, ale komplexní systém, který o vás ví víc než vaše vlastní matka. Pokud jste si někdy připadali, že místo abyste technologie ovládali, tak jim spíše sloužíte, nejste v tom sami.
Od modrého obýváku k „rituálu s ponožkami“
První dny byly fascinující. Seděli jsme v modře osvětleném pokoji (prý pro navození atmosféry) a připadali si jako v akváriu. Jenže pak přišel Bronia. Bronia je náš robotický vysavač a je to první člen domácnosti, který má pevný pracovní řád a skutečně ho dodržuje.
Brzy jsem si všimla znepokojivého trendu. Už jsme nenechávali věci na zemi prostě proto, že tam nepatří. My jsme je uklízeli, „aby se Bronia nezlobil“. Večerní rituál se změnil:
- Zvednout židle v kuchyni.
- Posbírat všechny kabely a drobné hračky.
- Zkontrolovat, zda pod pohovkou nečíhá past v podobě zapomenuté ponožky.
V jednu chvíli mi došlo: My ty technologie neovládáme, my jim připravujeme pracovní prostředí.
Babička a špionážní zvonek
Chytrý domovní zvonek s kamerou měl být symbolem bezpečí. V praxi se z něj stal náš nejoblíbenější televizní kanál. Místo zlodějů nejčastěji sledujeme sousedovic kocoura, který má na naši rohožku velmi jasný názor.
Vrcholem bylo, když moje maminka zjistila, že ji vidíme i slyšíme v reálném čase. Od té doby se u našich dveří chová jako v televizním studiu. Stoupne si před objektiv a oficiálně zahlásí: „Tady babička, nesu karbanátky.“ Je to milé, ale trochu děsivé zároveň.
Zajímavé články:
Když vypadne internet a dům „zhloupne“
Nedávno u nás došlo k digitální apokalypse – vypadl internet. A právě tehdy přišla ta největší lekce.
Věděli jste, že se světlo dá zapnout i tím čtverečkem na zdi? Moje děti na mě koukaly, jako bych právě křesala oheň kameny.
Bez připojení se náš chytrý dům změnil v hromadu drahých dekorací. Reproduktor přestal odpovídat a náhle bylo v kuchyni ticho. Žádná předpověď počasí, žádná upozornění na nákup mléka. Manžel seděl u routeru a suše poznamenal: „Bez internetu je polovina našeho domu úplně hloupá.“
A co ta druhá polovina? To jsme my. Uvědomili jsme si, jak moc jsme zlenivěli:
- Místo pohledu z okna se ptáme aplikace, jestli prší.
- Místo kontroly plného koše čekáme na notifikaci v telefonu.
- Místo abychom si pamatovali, kde máme šroubovák, řešíme aktualizaci firmwaru žárovky.
Návrat k „manuálnímu“ štěstí
Technologie jsou úžasné a rozhodně nám šetří čas. Ale nesmí nahradit naši pozornost. Ten večer, kdy nešel proud, jsme zapálili obyčejnou svíčku (ovládanou zápalkou a zdravým rozumem) a prostě si povídali. Bez algoritmů, bez časovačů.
Chytrý dům vám může rozsvítit světlo, ale neumí vytvořit útulno. Může vám připomenout nákup, ale neřekne vašim dětem vlídné slovo. Domov totiž nezačíná v aplikaci, ale u prosté otázky: „Jak ses dnes měl?“
Máte doma také nějakého „Broniu“, kterému podřizujete život, nebo se technologiím bráníte? Napište mi do komentářů, co nejbizarnějšího se u vás v chytré domácnosti stalo!
