Procházíte se lesem, starým parkem nebo i vlastní zahradou a najednou na suché větvi stromu uvidíte něco sytě oranžového. Z dálky to vypadá, jako by někdo na strom přilepil kousek pomerančové marmelády nebo gumovou hračku. Většina lidí nad tím jen zakroutí hlavou a jde dál, ale tento úkaz je ve skutečnosti fascinujícím projevem síly přírody.
Pravděpodobně jste právě narazili na rosolozubku oranžovou (nebo její blízkou příbuznou rosolovku). Není to ani odpad, ani hmyzí hnízdo, a už vůbec ne choroba z hororu. Je to houba, která žije úplně jiný život, než na jaký jsme u nás v Česku zvyklí u hřibů nebo křemenáčů.
Vypadá jako marmeláda, ale umí přežít nemožné
Tento lesní podivín se nejčastěji objevuje na suchých větvích listnáčů nebo starých pařezech. Zejména teď, v období sychravého počasí nebo po dešti, doslova „vzkvétá“. Jako zkušený houbař jsem si všiml, že tato houba funguje jako přírodní indikátor vlhkosti:
- Za deště: Nabobtná, stane se zářivou, šťavnatou a měkkou. Vypadá jako malý oranžový mráček přilepený ke kůře.
- Za sucha: Smrští se, ztratí barvu a ztvrdne na nenápadný povlak. Čeká na svou šanci.
Fascinující je její odolnost. Zatímco běžné houby po zámrazu shnijí, toto oranžové želé dokáže zmrznout, vyschnout a s první oblevou nebo deštěm znovu ožít. V našich lesích je to v zimě jeden z mála barevných bodů v jinak šedivé krajině.
Dá se tato oranžová hmota jíst?
Tady přichází ta nejzajímavější část. Přestože na první pohled nevzbuzuje chuť k jídlu, v mnoha atlasech je uváděna jako jedlá. Ale pozor, pokud čekáte chuť pravého hřibu, budete zklamaní.
Tato houba nemá téměř žádnou výraznou chuť ani vůni. Její hlavní devízou je textura – připomíná tuhé želé nebo mořské řasy. Zatímco průměrný Čech ji v lese mine bez povšimnutí, v Asii je situace úplně jiná.
Zajímavé články:
Proč ji v Číně milují, ale my ji přehlížíme?
V čínské nebo korejské kuchyni jsou rosolovité houby (např. rosolovka stříbrná) považovány za delikatesu a surovinu pro zdraví. Fungují podobně jako tofu: samy o sobě jsou nevýrazné, ale perfektně nasají chuť koření a omáček v polévkách nebo dokonce v dezertech.
Moje rada pro experimentátory: I když je jedlá, v lese ji raději netrhejte. Nejen kvůli riziku záměny, ale také proto, že houby rostoucí na odumřelém dřevě mohou akumulovat nečistoty z okolí. Raději ji nechte v lese jako krásnou ozdobu pro ostatní.
Není to jen dekorace, je to lesní recyklační stanice
Tyto oranžové útvary nejsou na stromech pro nic za nic. Pomáhají přírodě rozkládat staré dřevo a vracet živiny zpět do koloběhu. Pro nás je to jen „flekatá větev“, ale pro les je to luxusní hotel pro mikroorganismy.
Až příště v lese uvidíte tento zářivý „marmeládový“ kousek na suché větvi, zastavte se. Je to důkaz, že les je plný života i ve chvíli, kdy se zdá být úplně mrtvý a šedivý.
A co vy? Už jste na tuto oranžovou záhadu při svých procházkách narazili, nebo ji považujete za pouhou plíseň? Napište mi do komentářů, co nejdivnějšího jste v lese našli vy!
