Představte si místo, kde mráz Antarktidy bojuje s žárem tekuté lávy. Právě zde, na Rossově ostrově, se tyčí Mount Erebus – fascinující přírodní úkaz, který vědcům nedává spát. Nejde jen o to, že je to nejjižnější aktivní vulkán planety, ale o to, co vychází z jeho útrob spolu s kouřem.
Možná si myslíte, že sopky chrlí jen popel a zkázu, ale Erebus je jiný. Tento vulkán totiž do atmosféry denně vypouští mikroskopické částice ryzího krystalického zlata. A i když to zní jako z vědeckofantastického románu, jde o čistou chemii, kterou vědci stále tak úplně nerozlouskli.
Zlatý prach v antarktickém sněhu
Když se řekne, že sopka produkuje zlato, většina lidí si představí valouny valící se po úbočí. Realita je však mnohem jemnější a o to více fascinující. Zlato z hory Erebus se šíří ve formě prachu, který vítr roznáší do vzdálenosti až 1 000 kilometrů od kráteru.
- Vědci odhadují, že sopka denně „vydechne“ asi 80 gramů zlata.
- Částice mají velikost v řádech mikrometrů, ale jsou to dokonalé krystaly.
- Pod elektronovým mikroskopem vypadají jako precizně vybroušené drahokamy.
Mimochodem, 80 gramů za den se může zdát málo, ale za rok to dělá téměř 30 kilogramů kovu, jehož cena na trhu neustále roste. Problém je, že ho nikdo nemůže jen tak „posbírat“ – je rozptýlené v nekonečných ledových plástvích.
Proč právě Erebus? V tom je ten háček
Víte, zlato v sopečných plynech není úplný unikát. Stopy drahých kovů byly nalezeny i u sopek Etna v Itálii nebo Kīlauea na Havaji. Ale Erebus má jedno prvenství: je to jediný vulkán, kde se zlato mění v pevné krystaly přímo v plynném sloupu.
Zajímavé články:
V mé praxi sledování přírodních anomálií jsem málokdy narazil na tak specifický mechanismus. Většinou se kovy v plynech rozptýlí, ale zdejší podmínky – možná extrémní mráz okolí v kombinaci se specifickým složením plynů – dovolují zlatu „vypadnout“ ze sloučenin a vytvořit tyto geometrické útvary.
Jak se zlato dostane z lávy do vzduchu?
Zlato se samozřejmě neodpařuje jako voda v konvici, na to je teplota lávy příliš nízká. Vědci mají dvě hlavní teorie:
- Zlato se naváže na sloučeniny chloru nebo síry, které s horkými plyny stoupají vzhůru.
- Na povrchu lávového jezera se tvoří tenká „kůra“, ve které zlato krystalizuje a plyn ho pak vyfukuje ven.
Praktický postřeh pro milovníky záhad
Pokud byste se rozhodli (čistě teoreticky), že zbohatnete v Antarktidě, narazíte na jeden zásadní detail. Mount Erebus je neustále aktivní a v jeho kráteru bublá trvalé jezero tekuté lávy. To je extrémně vzácný jev. Většina sopek se probudí, vybuchne a pak zase spí. Erebus je jako otevřené okno do nitra Země, které nikdy nezavírá.
A nyní to nejzajímavější pro nás: i když v Česku nemáme zlatonosné sopky, tento objev nám připomíná, jak málo toho víme o recyklaci vzácných prvků v zemské kůře. Příroda si prostě dělá, co chce, a občas u toho doslova rozhazuje bohatství do větru.
Skutečně se nám vyplatí pátrat po pokladech v takto extrémních podmínkách, nebo je lepší nechat tyto „zlaté hory“ vědě? Co si o tom myslíte vy?
