Dlouho jsme si mysleli, že inteligence je výsadou „společenských“ tvorů, jako jsme my, delfíni nebo vlci. Jenže v hlubinách oceánu žije tvor, který všechna tato pravidla staví na hlavu. Chobotnice jsou geniální samotáři, kteří se s ostatními vidí v podstatě jen při páření, a přesto disponují mozkem, který jim můžeme závidět.
Když evoluce zahne jiným směrem
V biologii léta platila takzvaná hypotéza sociálního mozku. Ta tvrdí, že čím větší skupinu přátel a složitějších vztahů musíte v životě uřídit, tím větší procesor (mozek) k tomu potřebujete. U nás lidí to funguje skvěle, ale u hlavonožců tato teorie narazila na dno.
Vědci totiž zjistili, že chobotnice, olihně a sépie jsou často k ostatním svého druhu agresivní, nebo se dokonce navzájem požírají. Přesto mají k poměru ke svému tělu vůbec největší mozky mezi bezobratlými. Jak je to možné? Odpověď se neskrývá v jejich „sociálním životě“, ale v tom, kde bydlí.
Co určuje velikost jejich intelektu?
- Členitý terén: Druhy žijící v mělkých vodách na korálových útesech mají mozek mnohem větší.
- Strategie lovu: Musí se naučit, jak otevřít škebli, jak se schovat do kokosového ořechu nebo jak přelstít kraba.
- Využití nástrojů: Schopnost přizpůsobit své měkké tělo nekonečnému množství situací vyžaduje brutální výpočetní výkon.
Mozek jako filtr informací, ne jako adresář
Nová studie publikovaná v časopise iScience naznačuje, že místo sociálních vazeb pohánělo evoluci hlavonožců jejich prostředí. Všimli jste si někdy, jak se chobotnice v chorvatském moři dokáže bleskově změnit v kámen? To není jen instinkt. Je to schopnost ukládat a vyhodnocovat obrovské množství informací o okolním světě.

Zajímavé články:
Vědci z London School of Economics analyzovali data o 79 druzích hlavonožců a zjistili, že ti, kteří žijí u dna, jsou chytřejší než ti, kteří se prostě jen vznášejí v prázdném volném oceánu. Složitá krajina je totiž nejlepším učitelem.
Praktický postřeh pro nás: Funguje to podobně jako u lidí, kteří se přestěhují do cizího velkoměsta – vaše kognitivní schopnosti rostou s tím, jak složité prostředí musíte každý den „hackovat“.
Znamená to, že chobotnice ovládnou svět?
A teď to nejzajímavější. Přestože jsou chobotnice geniální, mají jednu obrovskou nevýhodu: umírají krátce po nakladení vajíček. Nemají tedy šanci předat své vědomosti další generaci. Všechno, co se naučí, si odnesou do hrobu.
Představte si, kam by se lidstvo dostalo, kdyby každý z nás musel znovu vynalézat oheň nebo kolo úplně od nuly. Chobotnice jsou důkazem, že vysoká inteligence může vzniknout i cestou individuálního učení v drsném prostředí, nikoliv jen u kávy s přáteli.
Co si o tom myslíte vy? Je podle vás inteligence spíše výsledkem našich vztahů, nebo nás formuje hlavně prostředí, ve kterém musíme přežít? Napište mi do komentářů!









