Představte si vodu tak toxickou, že by v ní nemělo přežít vůbec nic. Staré uranové doly v sousedním Sasku, jen kousek od českých hranic, skrývají temné dědictví, které vědci dlouho považovali za neřešitelný problém za miliardy korun. Jenže příroda si v hlubinách dva kilometry pod zemí našla nečekaného spojence, který dělá špinavou práci za nás.
Neviditelní horníci v zaplavených šachtách
Když se v roce 1990 uzavřely šachty dolu Schlema-Alberoda u našich sousedů, podzemí zaplavila voda plná rozpuštěného uranu. My lidé jsme si mysleli, že jediný způsob, jak ji vyčistit, jsou drahé chemické procesy. Bakterie, které tam žijí bez přístupu kyslíku, nás ale vyvedly z omylu.
Vědci z Německa a Španělska zjistili, že tyto mikroorganismy mají neuvěřitelnou schopnost:
- Dokážou navázat uran do svých buněčných stěn.
- Přeměňují rozpuštěný kov na stabilní pevnou formu.
- Po 130 dnech jejich působení zůstalo ve vzorcích vody pouhých 5 % původního uranu.
Tajemství jménem glycerol
Všiml jsem si, že v přírodě nic není zadarmo. Aby tyto bakterie „požíraly“ radiaci, potřebují palivo. Tím je v tomto případě glycerol. Je to fascinující proces – představte si to jako přírodní kávový filtr, který místo usazeniny zachytává nebezpečný uran a mění ho v minerál, který už se ve vodě znovu nerozpustí.
Zajímavé články:
Proč je to důležité i pro nás?
Česká republika má bohatou hornickou historii a problémy s kontaminací podzemních vod nejsou jen teoretickou hrozbou. Tato studie ukazuje, že místo nákladných čistíren můžeme v budoucnu vsadit na biolaboratoře přímo pod zemí. Ale je tu jeden háček, který vědci stále zkoumají.
Uran se v přítomnosti bakterií mění na vzácnou pentavalentní formu. Ta je sice stabilní, ale v přírodě se vyskytuje jen výjimečně. Věda dosud netušila, že ji bakterie dokážou vytvořit v takovém měřítku.
Praktické využití: Jak to funguje v realitě?
Možná si říkáte, co s tím v běžném životě. No, princip „bioremediace“ (čištění pomocí živých organismů) se už dnes používá například u domácích septiků nebo při čištění ropných skvrn. Tady jsou tři věci, které o této technologii musíte vědět:
- Je to levnější než jakákoliv chemie.
- Nevzniká při tom ten odporný druhotný kal, který nikdo nechce skládkovat.
- Funguje to i tam, kde není žádný kyslík – hluboko pod zemí.
A teď se vás ptám: Věřili byste v budoucnu „přírodní cestě“ natolik, že byste pili vodu, kterou předtím vyčistily specializované bakterie? Máme nechat přírodu, aby po nás uklidila nepořádek z dob komunismu?
