Když si ráno na balkoně nebo cestou do práce v Praze užíváte první doušky slunečního tepla, možná vás napadne, že ta cesta trvala osm minut. Je to pravda, ale jen zčásti. Ve skutečnosti se na vás toto teplo „dobývalo“ z útrob hvězdy neuvěřitelných 170 000 let.
Je to fascinující představa: energie, kterou cítíte na kůži, se zrodila v době, kdy po Zemi ještě neběhal ani jeden stavitel pyramid. Vlastně jsme jako lidstvo tehdy sotva začínali ovládat oheň. Proč to ale trvá tak neuvěřitelně dlouho?
Vesmírná párty, ze které nejde odejít
Představte si, že jste na velkém večírku v přeplněném bytě. Chcete odejít, ale každých pár kroků vás někdo zastaví. Jeden kamarád vás chce obejmout, další vám vypráví o nové kapele a teta vám cpe další chlebíček. Cesta od gauče ke dveřím, která by prázdným bytem trvala pár sekund, vám zabere hodinu.
Přesně tohle se děje uvnitř Slunce:
- Foton (částice světla) vznikne v horkém jádru.
- Místo aby vyletěl přímo ven, neustále naráží do částic plazmatu.
- Změní směr každých 0,1 centimetru, protože sluneční vnitřek je neuvěřitelně hustý.
- Fyzikové tomuto zmatenému pohybu říkají „náhodná procházka“.
Pokud by foton mohl letět přímo jako šíp, byl by na povrchu Slunce za 2,3 sekundy. Místo toho se tam ale beznadějně „motal“ tisíce let.
Zajímavé články:
Proč se vědci tak dlouho pletli?
Dlouho jsme si mysleli, že tato cesta trvá „jen“ 30 000 let. Ale jak jsem si nedávno pročítal starší studie astrofyziků z University of Western Ontario, ukázalo se, že původní výpočty nezohledňovaly extrémní hustotu v samotném středu Slunce.
Je to jako kdyby někdo měřil, jak rychle jdete od vchodu do domu k autu, a podle toho odhadoval, jak rychle vám to šlo v tom narvaném obýváku. Venku už neběžíte slalom mezi lidmi, tam už prostě jdete. A Slunce je ve svém nitru mnohem „ucpanější“, než jsme si dříve dokázali představit.
Posledních 8 minut je už jen třešnička na dortu
Jakmile se ale foton konečně probojuje na povrch Slunce (do fotosféry), má vyhráno. Před ním je prázdný vesmír. Těch zbývajících 150 milionů kilometrů k nám už urazí za zhruba 8 minut a 20 sekund. Je to jako vyjet z totální zácpy v centru Prahy na prázdnou dálnici D1.
Co si z toho odnést pro dnešní den?
- Světlo, které vidíte, je autentický „pozdrav z pravěku“.
- Energie Slunce je trpělivá – počkala na vás 170 tisíc let, tak si ji užijte.
- Když se příště zaseknete v koloně, vzpomeňte si na foton. Ten je na tom hůř.
Až zítra vyjde slunce nad obzor, zkuste na chvíli zavřít oči a uvědomit si tu neuvěřitelnou časovou propast, kterou ty paprsky musely překonat, aby vás zahřály. Není to trochu děsivá, ale zároveň krásná představa?
