Sedíte v tichém kanclu v Praze nebo na důležité schůzce a najednou to přijde. Hlasité zakručení, které slyší i kolega u vedlejšího stolu. Většinou se jen trapně usmějeme a hodíme to na hlad, ale vědci z University College London zjistili, že tyto zvuky jsou klíčem k něčemu mnohem hlubšímu, než je jen prázdný žaludek.
Vsadím se, že jste o interocepci, tedy našem šestém smyslu, ještě neslyšeli. Je to schopnost mozku interpretovat signály z vnitřních orgánů. Právě to, jak dokážete naslouchat svému trávicímu traktu, ovlivňuje nejen to, jestli se přejídáte, ale i vaši psychickou pohodu a úzkosti.
Experiment s digitálním stetoskopem
Vědci pozvali dobrovolníky a pomocí digitálních stetoskopů nahrávali jejich borborygmi – což je odborný název pro ony bublavé zvuky v břiše. Účastníci pak v testu, kterému se přezdívá „Rumble Recognition“, museli poznat, zda poslouchají své břicho v přímém přenosu, nebo nahrávku starou pár minut.
Výsledky byly fascinující:
- Většina lidí trefila správnou nahrávku jen v 60 % případů.
- Zhruba každý pátý člověk má ale na své tělo extrémně silné napojení.
- Schopnost „slyšet“ své orgány se radikálně mění po vypití perlivé vody nebo jídla.
Zajímavé články:
Proč na tom vlastně záleží?
Možná si říkáte, proč by mělo být důležité poznat vlastní kručení. Jenže nízká míra interocepce stojí za mnoha problémy, které denně řešíme. Pokud signály ignorujete, snadno sklouznete k emočnímu přejídání nebo dehydrataci. Naopak přílišná citlivost na každý pohyb ve střevech může vést k panickým atakám.
Všimli jste si někdy, že když jste ve stresu, máte v břiše „uzel“? To není jen metafora. Naše emoce a trávení jsou propojeny tak těsně, že vědci mluví o „gut-feelings“ jako o reálném biologickém mechanismu. Jak se cítíte v břiše, přímo ovlivňuje to, jakou máte náladu v Brně, Ostravě nebo kdekoli jinde.
Můj tip: Jak se znovu naučit naslouchat
Zkuste malý test příště, až se vaše břicho ozve. Místo toho, abyste hned sáhli po bagetě na benzínce, zastavte se. Je to skutečně hlad? Nebo je to reakce na stresový e-mail? Většina z nás se to v dětství odnaučila, protože nám rodiče říkali, co máme cítit, místo abychom to zkoumali sami.
And now for the most interesting part: Tato nová metoda poslechu břicha je levná a neinvazivní. Brzy by mohla pomáhat lidem s depresemi nebo poruchami příjmu potravy najít cestu zpět ke svému tělu bez nutnosti polykat elektronické kapsle nebo podstupovat nepříjemná vyšetření.
A co vy? Dokážete poznat rozdíl mezi kručením z hladu a „nervózním žaludkem“, nebo tyto zvuky raději ignorujete?
