Když britský badatel Robert Falcon Scott v roce 1902 poprvé spatřil kolonii tučňáků císařských, vypadalo to na nekonečný příběh prosperujícího druhu. O pouhých 124 let později je všechno jinak a vědci vydali varování, které už nejde ignorovat. Tito ikoničtí obyvatelé Antarktidy byli oficiálně zařazeni na seznam ohrožených druhů.
Domino, které začalo padat
Antarktida se mění rychlostí, kterou si málokdo z nás dokáže představit. Není to jen o tajícím ledu, mluvíme tu o celém potravním řetězci, který připomíná domeček z karet. Když vypadne jeden dílek, zbytek se sesype.
- Ztráta domova: Tučňáci císařští jsou na mořském ledu závislí. Používají ho jako stabilní plochu pro námluvy a výchovu mláďat.
- Nedostatek potravy: Hlavní složka jejich jídelníčku, antarktický krill, se stahuje hlouběji do oceánu a dál na jih.
- Nová hrozba: Kromě klimatu se objevil nový nepřítel – vysoce nakažlivá ptačí chřipka.
Možná si říkáte, že je to od nás z Česka daleko, ale v ekosystému planety funguje všechno jako propojené cévy. Podobně jako když u nás v lese ubyde jeden druh hmyzu a najednou zmizí ptáci, na které jsme byli zvyklí.
Z 2,1 milionu na polovinu: Příběh lachtanů
Tučňáci v tom nejsou sami. Ještě drastičtější propad vidíme u lachtanů antarktických. Na konci 90. let jich byly přes dva miliony, dnes jich zbývá méně než polovina. Během jediné dekády se jejich status na Červeném seznamu IUCN změnil z „málo dotčený“ přímo na „ohrožený“.
Zajímavé články:
Víte, co je na tom nejděsivější? Mnoho mláďat rypoušů sloních teď hyne kvůli ptačí chřipce. Úmrtnost v některých koloniích dosahuje až 90 %. Je to doslova boj o každý nádech příští generace.
Proč na tom záleží právě teď?
V mé praxi sledování environmentálních změn jsem málokdy viděl tak rychlý obrat. To, co Scottovi trvalo objevit roky, my stíháme zničit během jednoho lidského života. Ale není to jen o smutných číslech. Máme šanci to zpomalit.
- Omezení průmyslového rybolovu v chráněných oblastech.
- Důslednější monitoring zdraví zvířat v reálném čase.
- A samozřejmě to největší téma – snižování emisí skleníkových plynů.
Zajímavý postřeh: Vědci zjistili, že krill (drobní korýši) se chová jako obří filtr oceánu. Pokud zmizí on i predátoři, kteří ho udržují v rovnováze, změní se chemické složení vod, což pocítíme všichni.
Co můžeme udělat my?
Často se ptáte, zda má smysl třídit odpad nebo šetřit energií v bytě v Praze či Brně, když tají ledovce. Odpověď je ano. Každé snížení tlaku na globální klima dává těmto zvířatům o týden nebo měsíc víc času se přizpůsobit. Antarktida se nám mění před očima a my jsme poslední generace, která s tím může něco udělat.
Máte pocit, že jsou zprávy o ohrožených druzích v poslední době čím dál častější, nebo se o tom jen víc mluví?
