Stalo se vám někdy, že vám partner nadšeně vyprávěl o společném zážitku z dovolené, ale vy jste v hlavě měli jen černo? Ten pocit je frustrující – člověk si připadá, jako by mu začínala demence nebo jako by jeho „harddisk“ v hlavě prostě přetekal. Ale pravda je mnohem prostší a v něčem i děsivější.
Váš mozek totiž nemá omezenou kapacitu jako flashka v mobilu, ale funguje spíše jako filtr na kávu. To, co nepropustí hned v první sekundě, je navždy ztraceno. Mnohdy si myslíme, že zapomínáme, ale realita je taková, že vzpomínka se v naší hlavě vlastně nikdy ani nevytvořila.
Proč si váš partner pamatuje detaily a vy nic?
Představte si to na situaci z běžného života v Česku: jdete na procházku na vyhlídku Máj. Váš partner se zastaví, nadechne a pozoruje meandr Vltavy. Vy v tu chvíli v duchu řešíte, jestli stihnete nákup v Lidlu před zavíračkou, nebo jestli jste zamkli auto.
A v tom je ten háček. Pozornost je bránou k paměti. Pokud není brána otevřená, informace se nedostane k hippocampu – té části mozku, která rozhoduje, co stojí za uložení. Zatímco váš partner si „ukládal“ emoce a obraz, vy jste jen „procházeli daty“ bez jejich zápisu.
- Emoce jsou lepidlo: Co s námi nepohne, to mozek vyhodnotí jako balast.
- Multitasking je vrah vzpomínek: Pokud mozek řeší tři věci naráz, na hluboký zápis paměti nezbývá energie.
- Rekonstrukce místo přehrávání: Vzpomínka není video soubor, ale skládačka, kterou mozek pokaždé staví znovu.
Kapacita mozku: Jeden petabajt dat
Vědci ze Salkova institutu odhadují, že naše paměť pojme zhruba jeden petabajt – to je pro představu stovky let videa ve vysokém rozlišení. Takže ne, vaše hlava rozhodně není „plná“. Problém je v tom, co nazýváme operační pamětí (RAM). Ta je extrémně malá. Máme-li v hlavě „otevřeno příliš mnoho karet v prohlížeči“, systém se sice nezhroutí, ale přestane ukládat nové soubory na disk.
Zajímavé články:
Jak si „pojistit“ ty nejlepší momenty
Mimochodem, existuje jednoduchý trik, jak zajistit, aby důležité momenty nezmizely v propadlišti dějin. Není to o tom, všechno si fotit na smartphone – paradoxně právě to nám v pamatování často brání.
Tady je můj osvědčený postup:
Když zažíváte něco hezkého, vědomě se zastavte a v duchu si pojmenujte tři detaily, které vidíte nebo cítíte (např. vůně horkého trdelníku, vítr ve vlasech, barva oblohy). Tímto „ukotvením“ vyšlete mozku signál: Toto je důležité, ulož to!
Proč se vyplatí o vzpomínkách mluvit
Vzpomínky, které neoživujeme, blednou. Ne proto, že by nebylo místo, ale protože mozek je efektivní hospodář. Pokud vzpomínku nepoužíváte, přestane k ní udržovat „cestu“. Je to jako stezka v lese: když po ní nikdo nechodí, zaroste trním a za pár let už ji nenajdete, i když tam ta cesta technicky vzato pořád je.
A co vy? Máte taky ten jeden společný zážitek, o kterém váš blízký tvrdí, že se stal, ale vy o něm v hlavě nemáte ani stopu?
