Představte si mrazivou pustinu miliardy kilometrů od Slunce, kde je gravitace tak slabá, že byste z povrchu skoro mohli odskočit do vesmíru. Právě tam, v temnotě za Neptunem, astronomové narazili na objekt 2002 XV93, který popírá učebnice fyziky. Tato „trpasličí“ skála o průměru pouhých 500 kilometrů si totiž drží vlastní atmosféru, což je podle všech dosavadních modelů prakticky nemožné.
Záhada objektu 2002 XV93
V mých očích je tento objev fascinující hlavně proto, jak nenápadně se tváří. Jde o takzvané „plutino“, tedy těleso, které tančí v rytmu s Neptunem. Většina vědců předpokládala, že takto malé světy jsou jen mrtvé kusy ledu a kamení. Jenže data z Japonska ukazují něco úplně jiného.
Když tato skála loni zastínila vzdálenou hvězdu, světlo nepohaslo okamžitě, jak by se u holého kamene stalo. Hvězda začala pohasínat postupně, což znamená jediné: světlo muselo projít vrstvou plynu.
- Atmosféra je extrémně řídká: Je zhruba 5-10 milionkrát slabší než ta naše na úrovni hladiny moře.
- Rychle mizí: Podle propočtů by se měla rozplynout do vesmíru během pouhých tisíc let.
- Stále se doplňuje: To je ta největší záhada – něco ji tam musí neustále „pumpovat“.
Jak je možné, že tam ten vzduch stále je?
Možná si říkáte, proč nás trápí trocha plynu u nějakého ledového balvanu. Ale je to podobné, jako byste našli zapálenou svíčku uprostřed hurikánu. Aby tam ta atmosféra byla i dnes, musí existovat zdroj. Vědci nyní pracují se dvěma scénáři, ze kterých mrazí:
1. Vesmírná srážka
Do objektu mohl nedávno narazit jiný ledový poutník (kometa). Tento náraz uvolnil obrovské množství plynů, které kolem 2002 XV93 vytvořilo dočasný opar. Za pár století bude po všem, ale my jsme měli to štěstí, že jsme se dívali zrovna teď.
Zajímavé články:
2. Ledové sopky (Kryovulkanismus)
Tato varianta je mnohem divočejší. Je možné, že uvnitř této malé skály to stále žije a ledové sopky chrli do prostoru směs metanu a dusíku. To by znamenalo, že i ty nejmenší světy v naší soustavě mohou mít aktivní jádro.
Mimochodem, pro nás v Česku to může znít jako sci-fi, ale astronomie je u nás na špičkové úrovni a naši vědci se na modelování podobných procesů v Kuiperově pásu často podílejí.
Co to znamená pro nás?
Tento objev mění pravidla hry. Už nemůžeme říkat, že atmosféru mají jen „velcí kluci“ jako Země nebo Mars. I malý ledový úlomky na okraji systému mohou mít své vlastní počasí.
Praktický tip pro milovníky oblohy: I když tento objekt běžným dalekohledem neuvidíte, sledujte zprávy o zákrytech hvězd. Je to momentálně ta nejcitlivější metoda, jakou lidstvo má k objevování neviditelných světů.
Myslíte si, že je vesmír plný takovýchto miniaturních světů s vlastní atmosférou, nebo jsme jen narazili na vzácnou anomálii? Napište mi svůj názor do komentářů!
