Možná to znáte taky. Venku je krásně, jdete na procházku kolem rozkvetlé louky nebo pole a váš pes se radostně vrhne do vysoké trávy. Jenže právě tam číhá nebezpečí, které mnozí majitelé podceňují, dokud není pozdě. Nejsou to klíšťata, proti kterým máme pipety a obojky, ale nenápadné osiny.
V mé praxi jsem viděl desítky případů, kdy se z obyčejného „stébla“ stal noční můra pro psa i peněženku majitele. Osina se totiž chová jako malý harpunový mechanismus – díky zpětným háčkům cestuje tělem zvířete pouze směrem dovnitř. A právě teď, od konce května do srpna, mají tyto rostlinné pasti svou hlavní sezónu.
Neviditelný nepřítel se zpětným háčkem
Osina není jen kousek suché trávy. Je navržena přírodou tak, aby se zapíchla do země a vyklíčila. Problém je, že psí srst, uši nebo nos jí připadají jako ideální půda. Jakmile se zachytí, začne se s každým pohybem svalu zavrtávat hlouběji.
- Uši a nos: Jedno neopatrné přičichnutí a osina zmizí v nosní dírce. Pes začne kýchat, v horším případě může osina doputovat až do průdušek.
- Meziprstí: Tohle je klasika. Pes začne urputně lízat tlapku, jako by mu něco vadilo. Mezi prsty se vytvoří bolestivý absces a osina může vycestovat klidně až k lokti.
- Oči: Stačí vteřina v obilí a osina pod víčkem může způsobit zánět, o který pes může i přijít.
Jak poznat, že máte problém
Na rozdíl od klíštěte, osinu po chvíli neuvidíte – schová se pod kůží. Sledujte proto tyhle nenápadné signály, které mi v terénu vždycky napoví, že je zle:
Zajímavé články:
Když si všimnete, že váš pes často třepe hlavou nebo ji drží na stranu, zbystřete. Stejně tak náhlé kroucení se, kňučení bez zjevné příčiny nebo urputné kousání do jedné tlapky jsou jasnými indiciemi. Mimochodem, v českých parcích a u polních cest se osinám daří nejlépe tam, kde se tráva seká jen zřídka.
Moje osvědčená rutina po každém venčení
Vytvořil jsem si jednoduchý rituál, který nám ušetřil tisíce za veterináře. Je to vlastně taková mazlící chvilka s praktickým účelem. Nezabere to víc než dvě minuty:
- Prohmatat tlapky: Roztáhněte prsty a podívejte se do meziprostoru.
- Kontrola uší: Jemně nahlédněte do zvukovodu, zda tam neuvízlo „pírko“.
- Zkrácení srsti: U psů s delší srstí (jako jsou kokršpanělé nebo pudlové) nechávám v létě vystříhat srst mezi polštářky na minimum. Osiny se pak nemají na čem zachytit.
Ale pozor – pokud už osinu vidíte, jak mizí v kůži, nepokoušejte se ji vytáhnout pinzetou naslepo. Často se přetrhne a zbytek zůstane uvnitř jako časovaná bomba. V takovém případě raději hned zamiřte na veterinu.
A jak jste na tom vy? Už jste se letos s těmito „zelenými jehlami“ setkali, nebo se raději vyhýbáte neposekaným loukám obloukem?
